::::::::::::::::::::::::::::::::::: Dráždidlo na opice ::::::::::::::::::::::::::::::::::

„Je předmět sloužící k dráždění každé opice držené v kleci na dálku, bez zbytečného rizika. Jeho podoba se liší podle vkusu majitele dráždidla.“
Jan Mašek

Jelikož mi došly veškeré mnou držené zbraně jako objekt pro psaní recenzí, napadlo mě napsat o zbrani někoho jiného. Šťastná náhoda mi do cesty přivedla jednoho z Ježkových nejlepších přátel, potulného loupežníka, muzikanta a sofťáka Robina Fuka. Odmítl mi sice půjčit primární zbraň, ale celkem ochotně nabídl zbraň sekundární. Poté ve své rodné latině pronesl nesrozumitelný výraz, z něhož jsem postřehl jen „Primates“. Teprve Ježek mi objasnil, že se jedná o původní výraz pro Dráždidlo na opice. Tato informace mě mimo jiné stála 49,- za malého panáka prvotřídní medoviny.
Na druhý den se před dveřmi mého domu objevil Robin a podal mi dlouhé pouzdro tmavé barvy, ozdobené vyšitým symbolem křížových výprav. Hrdě mi sdělil, že se jedná o froté ručník Richarda Lví srdce, sešitý do tvaru pouzdra na zbraň. Nestihl jsem ani poděkovat a Robin už nasedal do projíždějící tramvaje. Okamžitě po příchodu do bytu jsem plný zvědavosti pouzdro otevřel a zůstal stát jako grogem opařený. Z látky na mě vykoukla dřevěná tyč. Zcela obyčejná, nalakovaná, na obou koncích tupá a obroušená častým používáním. Padl jsem na židli a začal tušit, že slíbenou recenzi asi nenapíšu. Dá se recenzovat vietnamská brokovnice, trenky ČSLA, ale co napsat o kusu dřeva? Z počínající deprese mě vytrhl zvonek od dveří.

Tam stál opět Robin, a beze slova ukázal na ohromnou bednu, přikrytou modrou látkou, tentokrát se symbolem říšské orlice. Ani jsem se neptal, který z Robinovi řady suvenýrů to je. A i kdybych chtěl, nepomohlo by mi to. Pouze červené světlo výtahu prozrazovala, že tu Robin vůbec stál. S velkým úsilím se mi podařilo dostrkat bednu doprostřed pokoje. Mimochodem, páchla jako by přišla ze ZOO. Slavnostně jsem sundal přehoz a mým očím se naskytla nečekaná podívaná. V objevivší se kleci seděla černá opice střední velikosti. Mojí přítomnost ji naprosto neznepokojila, vlastně si mě ani nevšimla a soustředěně se škrábala na intimních partiích. A tehdy mi to došlo.

Skokem jsem se ocitl u pracovního stolu, popadl záhadnou tyč a šťouchnutím primáta dovedl do stavu nekontrolovatelnosti. Lomcoval mřížemi, skákal do výšky a vřískal. Po nějaké minutě se však uklidnil, vyzuřil a klidně se vrátil ke své původní činnosti. Přišlo mi sice nehezké týrat ubohé zvíře, ale recenzent musí zkusit všechno. Nové šťouchnutí a opice se opět rozběsnila a jako smyslů zbavená mi začala znečisťovat koberec tělesnými tekutinami. Nepřestávala přitom vyrážet děsivé skřeky. Když se ode mě nedočkala žádné reakce, zase se v klidu usadilo. Dvakrát to vyšlo, ale mohla to být náhoda. Tyč zasáhla opici do slabin a divadlo se opakovalo. Tak tohle je sekundární zbraň Robina Fuka v celé své kráse, blesklo mi hlavou. I nechal jsem opici opicí a odebral se k počítači, vytvořit tuto recenzi.
V pouzdru od dráždidla byl i podrobný návod, psaný kupodivu česky. V něm se mi povedlo najít větu vypůjčenou jako podtitul této recenze a spoustu zajímavých informací. Posloužily jako hlavní informační zdroj pro následující řádky.

1) Velikost a vzhled
Jako dráždilo můžeme s úspěchem použít většinu předmětů tyčového tvaru, od násady smetáku po lyžařskou hůlku. Průměrná délka komerčně vyráběných dráždidel ze soustruženého dřeva je kolem jednoho metru, jedna zahraniční firma vyrábí dráždidla pro pokročilé, o délce pouhých 30 cm. S takovým dráždidlem si ovšem na opici troufne opravdu jen zkušený odborník. Propagovaná kovová teleskopická dráždidla se širokého uplatnění nikdy nedočkala. Každý majitel si dráždidlo na svou opici upraví pochopitelně podle svého, gumovou rukojetí počítaje a zdobení rytinami konče. V každém případě musí každé držadlo splňovat tyto podmínky:
a) pokud je dřevěné, pak netřískový materiál
b) oba konce tupé, bez jakékoliv špičky
c) kruhový průřez bez ostrých hran
Upozorňuji, že dráždilo na opice se nedá použít na žádný jiný živočišný druh (je koneckonců na opice) a následný pokus může skončit vaším zraněním.

2) Použití
Dráždidlo uchopíme na jednom konci a opatrně se přiblížíme ke kleci. Základní pohyb se provádí jednou rukou a je vždy směrován na tělo opice, nikdy na končetiny či dokonce hlavu. Humanita je při dráždění na prvním místě. Při použití dvojité mříže se zapřeme o vnější tyče předloktím a použijeme ho jako stabilní základnu pro pohyb dráždidla směrem na opici. Vždy se musíme dobře ubezpečit, zda jsme mimo dosah opice (pokud vás op uchopí za ruku, je zle, velmi zle). Pokud ta náhodou dráždilo uchopí, prudce trhneme dozadu a vzniklé energie využijeme k úderu plnou silou, směřovaném tentokrát na jakékoliv místo, kromě očí. Takový úder obvykle opici nejen rozdráždí, ale donutí jí pustit. V žádném jiném případě neužíváme více úderů za sebou. Nejkratší možná doba pro dráždění je zhruba jednou za pět minut, u středně velké zdravé opice. Pokud si opice dráždidla nevšimne, jsme nuceni použít vylepšenou a dražší verzi, tzv. Opičářův nejlepší přítel – kovovou tyč s gumovou rukojetí a s měnitelným spínačem napětí. Dráždilo je v tomto případě vybaveno elektrickou poháněcí holí o nejvyšším možném napětí 5 000 V. Pozor – lze ho použít jen na opice plně dospělé a zdravé, jinak může ohrozit jejich život. Tato verze dráždidla se prodává v obchodech s potřebami pro zvířata, její cena dosahuje zhruba 3 000,- Kč. Výrobce se mi nepodařilo zjistit. Dále už jen podotýkám, že je přísně zakázáno dráždit opici pod vlivem omamných látek (tj. když opice dostala např. sedativa).

3) Dráždidlo Robina Fuka 
Dosahuje délky 105 cm, hmotnost je 0,4 kg, barva černá, bez vnějších ozdob, pouze přetřená bezbarvým lakem. Na některých místech nese známky opotřebení při použití, k němuž se dostanu o několik řádek níže. Robin ho zpravidla nosí zavěšené podél těla pod pláštěm na speciálním koženém, trojbodovém popruhu, který umožňuje dráždidlo kdykoliv uchopit. V pevném držení pak pomáhá loupežnická rukavice. Ptáte se, proč Robin používá tento předmět při hraní softu? Je to jednoduché, neboť člověk patří stejně jako gorila, šimpanz, orangutan a mnozí další do řádu primátů. Takže použití dráždila proti člověku je zcela přípustné. Je to ideální zbraň pro opatrné prohlížení temné místnosti, můžete jím prozkoumat podezřele vypadající díru v podlaze, a pokud máte elektrickou verzi, zvládnete obránit na útek i početně silnějšího nepřítele. Jedinou výhodou je pak poměrně malý dosah. Robin Fuk většinou dráždidlo používá jako sekundární zbraň při kempícím způsobu boje. Sedí někde se svojí milovanou foukačkou a případné protivníky v blízkém dosahu snadno likviduje pomocí krátkých a rychlým úderů dráždidlem. Povedlo se mu tak získat mnoho cenných fragů.

4) Konkurenti
Ve své kategorii může tuto zbraň překonat pouze delší dráždilo a pochopitelně elektrická verze. Proti člověku tak zkušenému jako Robin nemáte zblízka šanci se sebelepší pistolí či malou automatickou zbraní.

Robin mi dráždilo poskytl na celý den, kdy se mi celou řadou pokusů podařilo potvrdit veškeré kvality. Opice ani jednou nezklamala a pokaždé se mi podařilo ji rozdráždit k nepříčetnosti. Večer se Robin pro svou milovanou zbraň opět zastavil, do druhé ruky vzal klec i s opicí a s tichým rozloučením mě nechal stát v předsíni bytu. Nyní nejspíš netrpělivě čeká, co mu o jeho dráždidlu napíšu. Abych ho zhodnotil – pokud jste obratný a nebojíte se boje zblízka, klidně si dráždilo pořiďte. Navíc se hodí pro mnoho jiných příležitostí, jako např. probouzení spících členů týmu. Osobně již začínám uvažovat, že svojí plynovku vyměním za zkrácenou násadu od lopaty.

HANZ

:::::::::::::::::::::::::::::::::: Jak šel Ježek volit ::::::::::::::::::::::::::::::::::

V červnu roku 2006 se přiblížily volby. Politické strany neutuchaly ve svém boji o dobré bydlo a flusali se hlava nehlava. Ježek to vše pozoroval v TV - odkud jinud než od píva v Armstrongově výčepu. A to se jim zprvu oběma nezdálo jako dobrý nápad, dávat do sálu televizi. Robin Fuk jim ale řekl o spoustě zajímavých programů, jako je ženský box nahoře bez,  přenosy z metalových koncertů a na napíchnutém kabelu i nejnovější scífka, takže Ježek i Chuj rychle změnili názor.
Poslední týden ale program k pivu nestál za nic. Z realityshow se dělalo špatně všem heterosexuálním hostům i obsluze, a v předvolební debatě padne plivanec nebo facka, nicméně kandidáti se do pořádné rvačky nepustí.

Jednou, v den D, se Ježek zvedl, až bodliny zachřestily, a polovina hostů s řevem utekla, a jednoduše prohlásil, že jde k volbám.
To bylo samo o sobě dost zarážející, neboť Ježek nikdy u pořádných voleb nebyl. Jediná volba, které se kdy zúčastnil, proběhla v nejmenované evropské zemi roku 1396 a volilo se, kdo někdejšímu králi poté, co se znelíbil šlechtě, usekne hlavu. Nakonec se to vyřešilo, Ježek se naštval a udělal to sám. Od té doby se mu úspěšně dařilo všem volbám se vyhýbat. Tak či onak, Ježek vyrazil. Šli s ním Robin a Chuj, spíš asi jen tak pro srandu.

Nejbližší urna byla ve střední škole asi 20 metrů od Chujovy hospody. Chuj prostě dobře věděl jak na kšeft a ani příležitostné policejní kontroly nikdy na nic nepřišly.
Vchod do volební místnosti byl přeplněný, babka za stolem velice neochotná, ale nakonec si Ježek vypíchal cestu a  vymohl i volební lístky, přestože jakýkoliv průkaz totožnosti i trvalého bydliště mu schází. Slova „Vy pitomá bábo, myslíte že potřebuju občanku aby mě poznali??“ se prostě nedala vyvrátit při pohledu na třímetrového Ježka s pivním sudem na zádech. Ježek začal pročítat lístky a místnost se pomalu vyprázdila, jelikož za Ježkem byl ve frontě Chuj a zdržoval bábu mlčením. Další lidé za ním sice brblali ale více než dvoumetrovou Armstrongovu postavu si předběhnout netroufli.

Ježek se začetl do štosu volebních lístků. „Co tady máme. Občanská demokratiká strana, no občanku nemám a furt mě s tim buzerujou, takže to ne. Ale stejně mi to něco říká... hmm, to sou ty jak rozdávali před hospodou ty modrý balónky... a jak sem jim do toho skočil když sem šel kolem !! Jó, to byl práskanec jakej Praha nepamatuje... A prej že kdo má koule volí ptáka, nasrat.“
„Dál... Né... komouši, s těma bych tak dlouho mlátil o třešen, až by ten jejich znáček nabyl na vážnosti.... Co hoši?“ Robin přikývl hned a latinsky zanadával (pamatoval si ještě jak Ježek z ukořistěného MIGu 17 svařil velkou pěticípou hvězdu, na kterou napíchal narudo natřené figuríny z tuzexu a celé to pověsil na věž chrámu Sv. Víta...), mlčící Chuj, pohled stále upřený na bábu, přikývl velice pomalu a výhružně. „Ne, jednou stačilo, a jestli tu zahlídnu komouše, rozbiju mu hubu“. 12 procent fronty za Chujem se otočilo a klusalo pryč, jen jeden to nestlihl a po Armstrongově oboupůlkovém vysvětlováku z otočky provedl neodbornou orbu v linoleu na chodbě.
Ježek několik lístků rovnou roztrhal a jedním si přeleštil bodlinu na hlavě, až ho jeden lístek znovu zaujal.
„Koruna česká. To sou monarchisti...“ založil ruce a začal se drbat na bradě. No, za králů se hodně pila medovina...“ Fuk zbystřel. „Ale tak zase mor a takový věci“ pokračoval Ježek mírně naštvaným hlasem „Ježek si jede jednou na dovolenou do Turecka a jak se vrátí, hned ho zjebou co že si to přivez a kam maj ty mrtvoly dávat. Copak já za to můžu...?“ Vytáhl benzínový zapalovač a chtěl lístek zapálit, ten však pouze naprázno škrtl a nevzplanul. Ježek, který tak zjistil, že došel benzín, se otočil na Robina.
„Robine, nemáš benzín ?“
„Nonne, Erinaceus“. Odpověděl Robin.
„Nevadí“ řekl Ježek. Zaklonil hlavu, ozvalo se několik nechutných zvuků, po kterých zbytek fronty za Chujem utekl a následně hodil Ježek do nádržky zapalovače veliký chrchel. Škrtl zapalovačem a vyšlehl mocný plamen, téměř až do stropu. Ježek zapalovač sešteloval a následně zapálil lístek monarchistů a hodil ho do koše. Pak se začal věnovat dalším.
„ČSSD...“ zabručel si pro sebe. „To jak maj tu růži ve znaku...“ Chvíli se zamyslel nad použitím trnů z růží jakožto střeliva pro airsoftové zbraně – moment, trnů ? „Růže má trny. Trny. Bodliny. Tak moment, to chtěj abych si to vzal osobně ?“ zvašoval Ježek postupně hlas až do fáze kdy se lustr kvůli vibracím raději zavinul do stropu. Bodlináč si toho nevšiml, neboť přemýšlel jak by se na trny nejlépe napíchlo pár figurín. Nechal toho po chvíli a  soustředil se na další lístek v pořadí.
„Zelení...“ řekl si Ježek. „Že by militaristi měli stranu ?“
Chuj, koukajíc na bábu, která se neodvažovala pohnout, jediným rychlým pohybem vytáhl Spandau a natáhl závěr. V tu samou chvíli si Fuk vsypal do úst pytel kulí a připravil dráždidlo na opice.
Ježek přiložil lístek do odpadků. „Když můžou mít stranu ty zelený kokoti, tak já můžu taky! Dem pánové, právě sem se nasral. Založíme vlastní stranu, a kdo vymyslí nejlepší název, má u mě dva tři sudy.“ Všichni tři opustili sál a šourali se za hlubokého přemýšlení zpět do hospody.

I během pouhých dvaceti metrů vám může vlítnout do cesty blbec a v Ježkově přebohatém životě už takových bylo spoustu. (Nutno dodat, že málokterý vyvázl bez zlomenin.) Takže útlá „mužská“ postava vycházející ze solárka ho nějak nepřekvapila. „Héj, kámo, byl si už u voleb? Nechtěl bys přispět hlasem na Nezávislou Iniciativu Za Práva Milovníků Diska?“ pronesl tenkým hláskem nagelovaný hermafrodit v červenobílém. Ježek ani nezastavil, za chůze mu nadělil mocný koprdelec, a diskant si zatrsal hlavou po chodníku. „Vykastrovat nebo zastřelit“ zamumlal si pro sebe Ježek, a zalitoval, že nemá brzdové lanko.

Do hospody zůstalo jen pár kroků a už se Ježek, Chuj a Robin zdravili s týmem ASP. Ježek si poručil tuplák Perly, cestou od výčepu si ťukl s podivným polákem, který se usilovně zabýval něčím v krabici nesoucí nápis „Malý páleník“ a posadil se k notně nasávajícímu týmu. Vysvětlit jim úkol se nepovedlo, neboť polákovi se experiment povedl a většina hospody se ocitla po deseti minutách pod stoly v roztodivných a vtipných polohách. Na židli se udržel pouze Ježek a Chuj,  přičemž Chuj chrápal až pivo pěnilo a Ježek zpíval cosi o nářuživosti španělských dívek. Po třetí ráno už i on na volby dočista zapoměl, a vydal se sám do noci pokrývající město, zhanobit několik objektů, které neměl příliš v lásce.

::::::::::::::::::::::::::::::: Ježek kontra Gusta Husák ::::::::::::::::::::::::::::::::

Byl nevlídný březnový den roku 1988. Ježek a jeho přítel Chuj Armstrong seděli v dnes již zrušené pražské hospodě a na starém rádiu poslouchali ilegálně dovezené nahrávky metalových kapel. Kolem se kupil dav režimem perzekuovaných muzikantů, nechyběli Aleš Brichta, Michael Kocáb, a četní jiní. Pivo stíhalo pivo, občas se objednal panák něčeho na zahřátí či krabička cigaret. Náhle Ježkův pohled padl na noviny, kýmsi odhozené pod stůl. Na titulní straně se na nekvalitní fotografii skvěl prezident ČSSR, Gusta Husák. Ježek krátce přelétl očima text pod obrázkem. „No jo, dneska mají nějakou tu výroční schůzi“ oznámil všem kolem a opět hodil noviny pod stůl. Ještě než se dotkly podlahy, v Ježkově mozku se vynořila neodbytná myšlenka. Zamyslel se a naklonil se k Chujovi Armstrongovi. Odpovědí mu bylo dlouhé mlčení. „Samozřejmě že to udělám“ zahřímal Ježek na celý lokál. V tu chvíli se otevřely dveře a dovnitř vkráčela skupina uniformovaných policistů v nezdravě zelených oděvech. „Vaše občanské průkazy, soudruzi“ řekl ten nejvyšší s nejzelenější čepicí.
Policista vyletěl z hospody jako raketa z Bajkonuru. Jeho nedobrovolný let zastavila až řada popelnic, naplněných až po okraj odpadem spořádaných socialistických rodin. Chuj si se zřejmým opovržením začal čistit špičku boty. „Ten byl poslední“ křikl vítězně Ježek a dorazil pivo, které mu během boje uteklo.  Všech pět příslušníků VB leželo v okruhu deseti metrů před vchodem do podniku, v potrhaných uniformách a s chybějícími čepicemi. Tu nejzelenější si Ježek triumfálně posadil na hlavu. „Kde že jsem to byl?“ otočil se opět na Chuje.

Nepříjemným dnem kráčela podivná dvojice na Pražský hrad. Schylovalo se k přeháňce, vlajka Československé socialistické republiky zplihle visela ve větru a pušky vzor 52 hradní stráže pokrývaly rezavé skvrny. Proti Ježkovi a Chujovi kráčel policista. Několik vteřin si je udiveně prohlížel, pak se jeho zrak střetl s Ježkovým. Orgán následně usoudil, že dvoumetrový ježek s čepicí VB na hlavě a dlouhán v plášti a s kuklou patří k součásti Hradu. Přesto vrhl ještě jeden zlý pohled, na nášivku na rameni Chujova kabátu. Zobrazovala maníka s kytarou, který právě zapaluje rudou vlajku. Ještě než si policista rozmyslel, jestli chce nebo nechce Chuje legitimovat, přetáhl ho Ježek prázdnou lahví od rumu, která se mu záhadně objevila v ruce. Houf sovětských turistů okounějících nedaleko vybuchl smíchy. Láhev opsala působivý oblouk a poslala jednoho Ivana do kolen spolehlivěji než litr vodky.

Zastavili se na nádvoří před Španělským sálem. Před budovou parkovalo několik černých Tater a Volh, kolem postávalo několik ozbrojených hlídačů. Ježek pomočil nápravu nejbližšího vozu a zadíval se na Chuje. Chvilka mlčení. „Pochopitelně, že jdu na to“ zahřímal Ježek a na důkaz svého pohrdání režimem utrhl dalšímu vozidlu zpětné zrcátko. Hlídači se hrozivě stáhli kolem. Chuj vylovil zpod kabátu teleskopickou kytaru a vyrazil jim vstříc. Ježek ze zkušenosti věděl, že má dost času na proniknutí do objektu. Když otvíral historicky cenné dveře, zazněla první rána kytarou o svazáckou hlavu.
Až dolů do předsálí zazníval projev nějakého soudruha. Ježek vylovil černou lihovku a na portrét prezidenta Gottwalda na zdi krasopisně napsal „Nirvana navždy.“ Musel se před akcí trochu rozcvičit. Zbývalo mu několik schodů. Zastavil se přímo před posledními dveřmi a zmenšil se na velikost obyčejného ježka. Opatrně se protáhl nedovřeným křídlem dveří a ocitl se na schůzi politických špiček ČSSR. Kolem kruhového stolu spokojeně sedělo dvacet obtloustlých straníků ve špatně padnoucích oblecích, popíjelo vybrané západní nápoje a pronášelo opravdu duchaplné projevy. Nikým nepozorován cupital Ježek k židli obsazené prezidentem.

Gusta byl toho dne opravdu v ráži. Díky osobní instruktáži od jistého kubánského prezidenta dokázal řečnit téměř dvě hodiny v kuse. Zrovna se dostal k důležitému bodu, a sice zvýšení výdajů na výrobu mávátek pro první máj. Vědom si své důležitosti povstal a spustil.

Po deseti minutách, kdy straničtí kolegové ani nedutali udělal přestávku. Domníval se, že proslov pochopili všichni a vyzval ke slovu kolegu Štrougala. Pomalu usedal na svou červeně polstrovanou židli. Nikdy nedosedl. Funkcionáři udiveně zírali na prezidenta, stojícího vedle židle, ústa dokořán v němém výkřiku. Gusta se instinktivně chytil za bolavé pozadí a zvrátil se na zad. Svíjel se jako úhoř, ale děsivá bolest neustávala. Kolegové se zvedli a postavili se kolem něj do kruhu. Zraky padly na židli. Tam triumfálně seděl Ježek, stočený do klubíčka a vystrkoval bodliny všem na obdiv. To už přítomný fotograf dokončil druhou sérii snímku Gusty Husáka a chystal se na třetí. Ježek vyskočil na stůl, shodil sklenky s rudým vínem a zvětšil se na běžnou velikost. „A vaše auta, vám pochčije Ježek“ zanotoval známou odrhovačku, bravurně seskočil, pupkem praštil jednoho soudruha do obličeje a zmizel v pootevřených dveřích. Soudruzi stáli bez pohnutí a dívali se za ním, opodál skučel na zemi Gusta. Prostě idyla stranické schůze. A fotoaparát cvakal a cvakal. Správně tušil, že za pár let získají snímky na ceně.

Venku se zdánlivě nic nezměnilo. Snad jenom hlídači nepostávali u vozů a pod každým autem se rozlévala pořádná louže, o jejímž původu nemohlo být pochyb. Chuj přešlapoval nedaleko. Ježek na něj zamával a společně zamířili pryč z Hradu. Za několik minut je pohltila blízká pivnice, kde si mohli po náročném odpoledni pořádně odpočinout. Nicméně cestou si neodpustili znevážení Leninovy busty ve výkladní skříni a ručního zpracování skupiny pionýrů hrajících na lupiče a milicionáře. Nicméně ve chvíli, kdy Ježek dorážel první pivo, odnesl ledový vítr i polsdní odhozený rudý šátek.

Ježek do sebe obrátil litrovou láhev slivovice a naposledy zkontroloval, zda má vše potřebné. Zásoba alkoholu na týden, nelegálně propašovaný walkman s nelegálními nahrávkami, všechno sedělo. Chuj začal dlouze mlčet. „Pochopitelně, že to zvládnu“ řekl nakvašeně Ježek a podíval se na fotku moskevského Kremlu. Na kopuli provokativně vlála obrovská rudá vlajka, před budovou procházel zástup lidí z mávátky. Ježek se ujistil, že opravdu nevlastní pas a vyrazil směrem k nejbližšímu Tupolevu směr Sovětský svaz…

:::::::::::::::::::::::::::::::::::: Onehdá v Motole ::::::::::::::::::::::::::::::::::::

"Příští stanice - Smíchovské nádraží." S těmito slovy se dveře soupravy zavřely a metro pokročovalo směr Zličín. Na Andělu jako vždy vystoupil dav lidí a hrnul se pryč z nástupiště. Jen málokdo dokázal projít kolem skupiny postávající ve  středu nástupiště a neotevřít údivem hubu. Několik v maskáčíh oděných pochybných existencí právě živě debatovalo nad cenami piva v nedaleké putyce, když se od anonymních zástupů cestujících odělil notorický známý airsofťák Heywood, řečený též "Budha" nebo také "Ta svině zazobaná". V ruce držel pouzdro větší než on sám a na zádech se houpala proslulá taška na vodnici. Byl přijat hromadným pozdravem "Nazdar pičo". "Co to neseš" zazněla vzduchem první otázka. "Kde máš APS?" ozvala se druhá. "No, přišel za mnou včera Ježek a tohle mi vrazil do ruky. Mám to prej vyzkoušet." "A kde vlastně trčí Ježek a al-Adam?" zasáhl do začínající debaty pyrotechnik Johny. "Už se blíží. Neslyšíš ten zvuk dopíjení lahve od piva?" odvětil týmový kibic Hanz a upravil si dlouhý bezdomovecký plášť, zpod kterého občas vykoukla hlaveň útočné pušky. Další souprava dorazila. Ačkoliv nikdo neslyšel dopíjet lahev, cinknutí zátky o zem zaslechli všichni. V metru se setmělo a za tohoto bouřlivého efektu se zjevil velekněz ježkistické církve. Byl to hrůzostrašný pohled. Baret obšitý zátkami na hlavě poskakoval jako opilý, průvan rozevlál dlouhé vlasy do přízračné hřívy, zarudlé oči si prohlížely všechny zúčastněné a vodkou prosycený dech je vzápětí srážel do kolen. Al-Adam dorazil. V ruce držel poloprázdné lahvové a co chvíli si přihnul. "Zdar" oslovil všechny. "Tož kde je Ježek" zeptal se bodrý Moravák Terazky s diskmenem v uších. "Vystoupil na Budějárně, že si s Chujem Armstrongem dojdou něco koupit. Pak nás doženou." Poprvé toho dne promluvil ideologický vůdce Marty. "Tak jdeme."

Cesta do Motoslých kasáren probíhala bez obtíží. Celou cestu někdo na Heywoodovi vyzvídal detaily o nové pušce. Ale ten mlčel jako hrob sofťáka zemřelého na mononukleózu. Dokonce ani Hagenn, jehož autoritu uznával každý kromě Ježka se nic nedověděl. Počasí se trochu zlepšilo, a kdyby Hanz s al-Adamem nevypili cestou líh z týmového teploměru, zjistili by, že je 12 stupňů nad nulou. Během pěšího přesunu se vypilo pět lahových a představa dne plného softu je naladila velmi pozitivně. Tři metry před začátkem areálu se však zastavili jako opaření grogem. Na starém panelu přes cestu se houfoval tým pochybně vyhlížejících maníků ve vzoru 95. A v jejich středu poskakoval poručík Sysel. Ihned zahlédl své odvěké protivníky a protože nikde neviděl Ježka, vykročil bojovně dopředu. "Zdar pánové." Napjaté mlčení. "Máme tu zrovna trénink, to je ale náhoda co. Dáte s náma?" "Si upad někde z vejšky" prohodil Syslovým směrem Mara a už vytahoval Tactical. Bohužel zijstil, že doma zapomněl hlaveň. "Tak si dáme mač" pokračoval Sysel. Všichni se na sebe podívali. Že by člen nejradikálnějšího military týmu světa nabízel airsoftový zápas. Proti Syslovi byli i členové Sayretu radikálními sofťáky. Slova se ujal Hagenn. "Se střelbou a se vším všudy?" "Jistě." Pohlédli na Syslovo mužstvo. Sysel nedávno povýšil a koupil manuální M4 od CyberGun, ačkoliv musel oželet třináctý náhradní knoflík na blůzu. Jeho banda se ozbrojila převážně Colty asijské produkce a několika pistolemi, které patřily mezi výběhové modely HFC. Jinak se stěží pohybovali, navlečení do výstroje jako reklamní panáci firmy Michellin. "Dobře" souhlasil Hagenn. "Tak nám dejte dvě hodiny a my se dojdem schovat" sdělil Sysel plán akce. Al-Adam chtěl něco namítnout, ale Heywood poklepal na tašku se šíšou. "OK."

Po hodině a půl přišla krize. Došel tabák i uhlíky, ale především zásoba alkoholu. "Ne, nedám" odehnal Hanz zbytek týmu od své poslední lahvičky Alpy. A labužnicky svlažil rty. "Ježek něco přinese" zlepšil náladu Johny a zacvakl zásobník. "Dem na ty lejnaře" prohlásil někdo. Heywood hodil pouzdro na záda. zřejmě chtěl tajit svou zbraň až do konce. Průzkumné činnosti se ujali Hanz a Terazky a vedli tým po hlavní cestě. Najednou zastavili. Hanz se vrátil ke zbytku. "Támhle na kopečku, tak tři sta metrů stojí jeden jebák." Hagenn vytáhl dalekohled a chvíli se díval tím směrem. "Dívá se na nás dalekohledem" zhodnotil své poznatky. "Zkusíme ho obejít" navrhl Johny a upravil si sadu granátů na opasku. "Dobře." Heywood otevřel pouzdro. "Já si ho podám." Z pouzdra se vynořil král ostřelovačkých kvérů. Vypadalo to jako lehký kulomet na dvojnožce s optikou. "Co to je?" nechápavě se zeptal Marty. "Bozar" zněla lakonická odpověď. "Ježek postavil bozara?" zeptal se Hanz. "Vidíš ne. Má jen jednu chybu. Nemá jednotlivé výstřely." Heywood nasadil zásobník zvící krabice od dětské rakve a přes optiku zamířil směr nepřítel. "A krátkou dávkou pal" řekl pro zpestření situace al-Adam. Bozar zavyl jako řetězová pila a vypustil bílý oblak rovnou na protivníka. "Co to fluše" zeptal se Mara. "Pokovaný 43+". Nepřítel, vzdálený odhedem tři stovky metrů zaječel až k nim. Pak se zhroutil a zůstal ležet. "Postup" rozhodl Hagenn. Náhle spatřili, že k ležícímu pádí dvojice dalších nepřátel s nosítky. "No jo, militaristi" zamručel si Heywood pod fousy a trochu seřídil u bozaru hop. Další dávka. A už leželi tři. Nikdo další si na záchranu netroufal. Najednou Terazky zpozorněl. "Tož, parta šulinů vlevo" zakřičel a už se s Tommy gunem v ruce řítil cestou necestou na nepřítele. Ve vysoké trávě se krčila dvojice nepřátel. Oba zvedli své vietnamské M4, ale ihned pochopili bláhové zoufalství svého počínání. Dali se na útěk. Za nimi se v rojnici řítil celý tým. Urazili asi padesát metrů a stáli uprostřed louky. Náhle se z trávy vynořilo přes třicet postav a namířilo na ně hlavně manuálů, plynů, i elektrik. "A kurva" prohlásil Hanz. Všude kolem nich se zvedali další protivníci a kruh nepřátel se neúprosně stahoval. Byly jich desítky, amíci, Češi, Britové, bunďáci i namaři. Na blízkém kopečku se postavil Sysel. "A mám vás. Náhodou se tu konal pražský military sjezd 2005, tak jsme si na vás počkali. A jestli nepřiznáte, že jen military airsoft je dobrej airsoft, tak nedojde domu živý. To vám garantuju." "Tož hovno" zvolal Terazky. "Jak chcete" pokynul Sysel rukou. Asi devadesát hlavní, včetně několika kulmetů se zaměřilo na hlavy obklíčených. "Tady vám nepomůže ani chlast, ani ta tuněná snajpa" pokračoval výsměšně Sysel a pečlivě zaměřoval al-Adamovu hlavu. "Konečně dostanu velekněze. A jednou i tu bodlinatou svini. Škoda že tu dneska neni." Začali se pomalu loučit se životem. Kromě Mary, který začichal ve vzduchu. "Pičo, cejtím něco jako..." "Tak to ses posral strachy" smutně poznamenal Hagenn. "Ne, něco, jako líh." Sysel si hodlal poslední chvíle sadisticky užít. Znovu se ujistil, že ho chrání skoro stovka lidí a mluvil dál. "Takže máte poslední šanci. Řekněte, že miltary airsoft je jediná volba a schytáte to jenom do bot." A vyhrůžně přecvakl pojistku. "Šáhni na spoušť a udělám ti z držky měsíční krajinu" zanělo náhle bývalými motoskými kasárnami.

Dvacet metrů od Sysla se vztyčila dva metry vysoká, bodlinatá postava. Na zádech měla sud od piva, v jedné ruce elektrickou vz. 58 se čtyřbubnem a ve druhé zlověstně vypadájící gattling. Šnůra od motoru vedla Ježkovi mezi zuby. "Jak řikám ty vyjebanče. Máš posledních pár vteřin na to, abys vysmrděl z dostřelu." Mezi militaristy to zašumnělo. Většina se s Ježkovými projektily setkala až moc důvěrně. A nechtěli strávit dalších pár měsíců v nemocnici o tekuté stravě. K Syslovi se obrátil jeho zástupce, asi patnáctiletý dlouhán s vojenským sestřihem. "Pane, to není moc dobré pane." "Ticho podporučíku" utrhl se na něj Sysel. "Je to jeden Ježek a nás je devadesát." Ježka opuštěla trpělivost. Prudce trhl zuby. Motor gatlingu se probral k činnosti. Velitelé jednotlivých military týmů si spočítali dvě a dvě. "Ústup" zaznělo z úst těch rozumných. "Vpřed" řeklo těch pár, co se dosud s Ježkem nesetkali. Ježek je nechal vystřelit první salvu. Kule neškodně proletěly místem, kde měl před chvíli hlavu. "Co?" nechápal nikdo ze střelců. Ježek se vzápětí opět zvětšil do dvoumetrové výšky. A zbraně promluvily. Gatling chrlil oblaka dýmu a kulí, samopal kosil ty, kteří náhodou nechytili první dávky. Bolestné výkřiky, pád těl na zem, sepisování závětí, to vše zavládlo v dosud spořádaném kruhu. Ten, kdo přežil, utíkal. Někdo omylem vyrazil Syslovi zbraň, která se při dopadu roztříštila na kusy. Na zemi leželo několik raněných a zhruba dvacítka lidí se belhala k mrtvolišti. Ale nezastavili se tam, kráčeli dál a dál, až se ztratili na obzoru. Ježek vykročil ke svému týmu.

"Píchám vás idioti. Ježek aby vás pořád tahal z nějakýho průseru" hřímal Ježek a v jeho okolí padali k zemi opilé mouchy. Pak se uklidnil. "Ale jste moji kluci" dodal hrdě. "Co bozar?" obrátil se na Heywooda. "Hustý. Mám tři fragy." Hanz se přifařil k Ježkovi. "Proč si nechal utéct ty militaristy? Mohl si je mít všechny." Načež sáhl po lahvičce Alpy, chtěje se posilnit po prožitém šoku. "Hledáš tohle hajzle" ukázal mu Ježek Alpu a jediným tahem jí dorazil. "Můj poslední chlast" zabědoval Hanz a do očí mu vystoupily slzy, mimochodem dost nasycené alkoholem. "Ptal ses, proč sem nechal běžet šedesát militaristů. Chvíli poslouchej a uslyšíš. A zatím vyrazíme za kurvou Syslem. Něco mu dlužím."

Protože měli dobrou disciplínu, dokázali se prchající po několika stech metrch seřadit. Velitelé hodnotili situaci. Sice přišli o třicet lidí, Sysel se někde ztratil, ale pořád je jich minimálně sedm na jednoho. Někteří nesměle navrhli protiútok, protože teď už je Ježek nedmůže zaskočit. V kruhové obraně si tedy klekli na zem a začali debatovat o plánu. "Kontakt" ohlásil jeden z hráčů na stráži. Louka končila u pole, kudy přicházela nějaká postava. "To bude civil, má jenom kabát" doplnil pozorovatel své hlášení. Postava se stále blížila, prsty na spouštích se chvěly. Byla vysoká, štíhlá a ruce držela pod kabátem. Vlastně vypadala jako bezdomovec, jenom na obličeji měla zvláštní kuklu. "Toho už jsem někde viděl" začal kdosi přemítat. Postava se zastavila a v rukou se jí objevil... kulomet Spandau. A nešetřil nikoho. Tentokrát to nebyl organizovaný ústup. Byl to šílený úprk. Projektily z kulometu se zakusovaly do zad prchajících a jen maloktérý ránu ústál. Svou záchranu hledaly v pásu keřů u polní cesty.
Ježek se zaposlouchal. "Chuj už začal". Chvíli se odmlčel a vyprázdnil jednu z lahví piva, které měl v sudu.
Chuj Armstrong nebyl jediný, kdo toho dne vyrazil do akce. U polní cesty seděl v křoví, bezpečně krytý větvemi Robin Fuk. Když uviděl, že z protivníka se stala pouhá utíkající horda, sáhl do kapsy. Objevila se kovová foukačka Pygmej model III hop-up version. Nabral plná ústa kulí a čekal. První z nepřátel doběhli ke křoví. Flus, flus, flus, flus. Čtveřice překvapeně zvedla ruce. Jejich poslední druhové se ocitli ve dvojím ohni. Z jedné strany neslyšitelná foukačka, z druhé strany Spandau. Odhodili zbraně a zvedli ruce. Asi dobře nečetli Ježkovské konvence. Je až trapné popisovat konec těchto ubožáků.

Sysel daleko neutekl. Po několika desítkách metrů ho k zemi srazila dlouhá dávka ze všech hlavní. S nářekem se potácel za svými. S hrůzou zjistil, že z devadesáti hráčů nepřežil nikdo. A nikdo se také nehodlal zdržet na místě osudné porážky. Tým se shromáždil. Ježek vysvětloval, jak vlastně dorazil. "Zašli jsme tady s Chujem na pár rukou do hospody a kdo to nesedí u stolu jako tady Robin Fuk. Řekli jsme si, že se podíváme za váma. A ty fragy za to stály. Kurva sysel se neukáže pár neděl." "No, a co budem dělat teď, když došel nepřítel a nám i chlast s šíšou?" zeptal se Johny. "Zabalíme to a padáme." "Kam?" "Psala mi N-el, že máme co nejdřív dorazit k Mazlíkovi domu. Je tam celej víkend volno." "Nemáme co pít" poznamenal smutně Marty. "Kuš hajzle" Ježek otevřel sud. "Byl jsem přece na nákupu." Před očima užaslých sofťáků se objevilo neuvěřitelné množství lahví s alkoholickými nápoji všeho druhu a někde dole ležela minimálně jedna královská basa piv. "A tabák s uhlíkama má tady Fuk." Rozhlédl se pro svých věrných. "Takže razíme...

HANZ