:::::::::::::::::::::::::::::::::::: Povídka - Hřích ::::::::::::::::::::::::::::::::::::

James David „Raygun“ Robinson, občanským jménem František Říha, přáteli z airsoftu řečený J.R. Raygun, sniper 162.průzkumné dělostřelecké eskadry mezikontinentálního vzdušného bombardovaní hloubkových cílů, hrdý proamerikán a militarista, doklusal ve své taktické olivové kombinéze k oknu za výtahovou šachtou a vyslal po blížící se dvojici protivníků další kuli ráže 6 milimetrů gramáže 0,54+. Pružina 650°/° udělala své, jeden z nepřátel se chytil za čelo, zakřičel bolestí, vymáčkl kuli zpod kůže a naštvaně mumlajíc si to krvácel na mrtvoliště pro lékárničku. Raygun pomocí malého kladkostroje natáhl závěr pušky Remington a vystřelil znovu. Ozval se dopad kule, cíl zastavil, zbraň mu leknutím vypadla z ruky a pak zalehl za terénní vlnu bezpečně mimo linii palby.

„Tos přece dostal, ty sráči, viděl sem to přes optiku!!“ rozeřval se Raygun.
Z relativního bezpečí husté vrstvy mechu a lesního podrostu, nedaleko malého mraveniště, jež obývali mravenci, bavící se často pálením dětí lupou, se rozezněl hlas domnělého cíle.
„Houby! Se podívej na ten stromek přede mnou, ta tvoje slavná kule je v něm zaražená!“

Raygun si znovu přiložil k oku svou optiku 15x65 a opravdu – ve kmeni mladé borovice trčela jeho extraprecizní kule a z rány pomalu vytékala smůla. Téměr ihned tam přiskákal medik a začal jí ránu obvazovat. Raygun si to nechtěl nechat utéct. Zakřičel : „A co jako, v opravdický armádě a opravdický válce bys to dostal, tak to koukej přiznat!“
„Do prdele jazyk vrazit, nechat ho tam volně plazit, sem na softu a ne ve válce, tak si polib hodnost!“ zněla odpověď. Raygun byl vzteky bez sebe, ale v ten moment hra skončila.

Cestou zpátky na mrtvoliště se jakžtakž uklidnil, na místě si pak opřel pušku o nohu a čekal až si s ním někdo přijde povídat. Sledoval, jak se diskutovalo o akci a jak se pomlouvali nepřiznávači. Ti se drželi pod ochranou svých elitních jednotek, spadající pod jakoby spešl fórsis různých jakoby armád a pomlouvali všechny ostatní hráče na place. Poslouchal komentáře typu „Že-že-že ti to tr-tr-trvalo nežs-s-s to přiznal“ – „Já přiznávám když mě trefí kule, a ne když po mě naslepo vystřelí špekatej amík“ atakdále.

Po další chvíli jeho pohled upoutala skupina nově příchozích, která ho donutila pohrdavě si odfrknout, neboť někteří z nich měli háro po ramena. Taktéž ho donutila pohrdavě si odplivnout, neboť všichni měli v ruce vysmáté studené pívo, skupinka mu celkově hnula žlučí, neboť nikdo z nich neměl kromě bundeswehrového základu a několika doplňků originální kompletní výstroj. Většina tedy měla německé oblečení, kanady, miltec vesty a podobně. Zbytek byl zdáse přísně individuální, trika s motivy ježků, rockových skupin a s nápisy jako AntiDisko League a Superior Lager Against Militaristic Syslism ho znovu dohnala k pevnému sevření pažby a silně rudnoucí Raygunův obličej dostal silně zamračený výraz vyoraného krtka.
Banda si otevřela nová piva z velké přenosné lednice, která dávala tušit větší objemy, a utvořil se kolem ní malý hlouček známých.
„Nemám rád lidi co na akcích chlastaj.“ Zamumlal si pro sebe Raygun.

Probíhala další akce,  Raygun stál tuhý na mrtvolišti a třel si slušně velkou bouli na hlavě, kterou mu způsobil slušně malý 13ti-letý klučina s vietnamskou útočnou kuličkovkou G36Č. Vykoukl na Rayguna z jedné místnůstky v přízemí a ten jak se pokoušel kuli uhnout, bolestivě narazil čelem na futro. Kule ho pak (ne)šťastnou náhodou trefila do krku, z čehož by se Raygun vykecal, ale ne po ráně do hlavy futrem.
Skupina, která ho při poslední pauze tak naštvala, zatím nikde.
Žralo ho, že zrovna tihle ještě žili, zatímco on byl tuhej jak nedovařený skopový. Došel k místu, kde měli postavenou lednici s pivem(zamčenou na zámek) a přečetl na ní nápisy „Airsoft Praha“ a „Šáhni nám na pivo a Ježek tě prožeň“.

Pousmál se a vzal jednu z prázdných lahví do ruky. Rozluštil nápis „Jihlavský Ježek, světlý ležák“ a v ten moment ho napadla zlomyslnost, za kterou by se pětiletý kluk styděl, avšak která byla v případě Rayguna vcelku pochopitelná a normální. Sesbíral prázdné lahve a postavil si je na zídku metr od místa, kde stály, načež začal metodicky natahovat závěr a jednu po druhé je všechny proměnil na skleněný 3D puzzle pro pokročilé. Zvedlo mu to rozhodně náladu.

Akce skončila naprostým fiaskem, neboť několik likvidátorů ve woodlandech se rozhodlo, že obecně uznávaná víkendová pravidla pro ně neplatí. Raygun v tom vyjímečně prsty neměl, měl celkově špatnou náladu a rozhodl se, že pro dnešek vypadne. Sedl do auta a vyrazil po prašné cestě směrem na hlavní, ne nádraží ale silnici, vedoucí do obydlených končin, kde měli jeho sousedi tu smůlu, že Raygun bydlel.

Protože byla neděle, policisté měli volno a na silnici byl sám, nasadil svému Mercedesu rychlost kolem 130 kilometrů za hodinu, upravil si zpětné zrcátko, aby se mohl dívat jak mu to ve slunečních brýlích sluší, a pustil si z přehrávače své oblíbené CD s disko-hity osmdesátých let.
Zrovna projel křižovatkou kolem nákupního centra, když tu se náhle ozvala dvojitá rána jako když vlak přejíždí výhybku, provázená dvojím drncnutím, provázená Raygunovým vyděšeným řevem, automobil se zcela vymkl kontrole a udělal natřikrát hodiny než se konečně zastavil ve středu vozovky, přes 300 metrů od oné podivné události. Raygun opatrně vystoupil, aby obhlédl škody. Kromě mastného fleku na levém bloku, kde Mercedes ve smyku lízl přecházející důchodkyni, autu nic nebylo. Tedy když nepočítáte dvě prasklé pneumatiky na pravé straně vozu. Obě byly na několika místech proražené a tlak vzduchu a rychlost udělaly své. Z gum zbyly jen cáry. Raygun pár chvil přemýšlel co se stalo, pak se dokonce šel podívat na místo, kde tušil začátek smyku, ale nic nenašel. Žádné rozbité sklo, ostré úlomky plechu, hřeby, nic. Vyměnil obě pneumatiky (jako militarista měl za každou gumu dvě rezervní) a opatrně, tentokrát padesátkou, pokračoval v jízdě. Nevšiml, nemohl si všimnout malého, deseticentimetrového Ježka, který se poťouchle chichotajíc napájel z desetilitrové pivní láhve ve škarpě kousek od něj...

Odbočoval zrovna do vilové čtvrti, kudy si pravidelně zkracoval cestu, když se mu to celé přihodilo znovu. Dvě drcnutí a zvuk vybuchujících pneumatik (tentokráte jel pomalu, takže auto vyrovnal u krajnice) ho opět domutily vystoupit a zkoumat, co se mohlo stát. Stalo se to samé co předtím. Obě gumy, tentokrát pouze na levé straně auta, byly dokonale rozmašírované a Raygun, který dosud nic takového nezažil, nadával jako špaček, kterému odlétla špaččice s ptákem loskutákem.
Za 20 minut pneumatiky vyměnil a stále nadávajíc, sedl za volant a počal startovat motor. Nechtělo se mu. Tedy motoru, ne Raygunovi. Ten se neskutečně těšil do svého 2+1 s předzahrádkou, kde měl i bazén plný lepkavého říčního bláta, ve kterém mohl trénovat plížení. Semtam dokonce pořádal posezení pro své přátele a společně takto trénovali. ( Například na hluk si nikdy z domu nikdo nestěžoval, neboť byl zákaz mluvení. )
Motor stále nestartoval, když náhle se ozvala podivná, hlasitá rána s dozvukem, rovněž velmi hlasitým, který podivuhodně nápadně cosi připomínal - takže King Kong, který o několik ulic dál měl rande s přítelkyní, zrudl studem.

Raygun vystoupil a přešel k zádi automobilu, a skoro už tentokrát očekával, že bude mít znovu roztrhané gumy, a zdálo se mu, že se ze křoví nedaleko ozvalo něco jako škodolibý smích a jakoby chřestění bodlin.
Výfuk mercedesu vypadal jako trombón a v nedalekém stromě byl zapíchnutý mohutný žlutý banán. Stále lehce vibroval. Raygun k němu přešel, kroucením a páčením ho vytáhl a chvíli ho zkoumal, nakonec ho hodil do auta na sedadlo spolujezdce a rozhodl se pokračovat v jízdě, slibujíce si, že už ho dnes nic nepřekvapí.
Nastartoval tentokrát bez problémů. Třísetmetrovou rovinku zdolal bez jakéhokoliv problému a už si žačal říkat jak je za chvíli doma, když přišla prudká zatáčka a on musel silně protočit volant. Pokusil se o to, ale úspěch neměl, neboť mu volant zůstal v ruce. Dupl na brzdu akorát, aby zastavil postup sloupu elektrického vedení kapotou jeho meďouru. Šokován, koukal kolem sebe co se stalo a volant přitom pořád svíral v rukou. Byl čistě uříznutý, teda až na drobný lom, který mu způsobil Raygun snahou vybrat zatáčku. A tomu pomalu začalo docházet proč má dneska takovou smůlu...

Zavolal odtahovku a vydal se domů autobusem. Čekal na něj 45 minut. Ujel těch pár zastávek, které by ušel za 15, otevřel dveře do bytu a svalil se unavaně do křesla.
Něco by zakousl. Né nic moc... otevřel si MRE a pustil se do jídla, když ho napadlo obohatit si večeři tím banánem, který našel zapíchnutý ve stromu když se mu stala ta podivná příhoda s výfukem...

O patnáct minut později ho zatkla hlídka Jasmín 11 policie ČR, když ožralý jak zákon káže a zcela nahý až na kanady a potrhaného hejkala obtěžoval pětaosmdesátiletou babičku a její čtrnáctiletou vnučku, žijící v bytě vedle jeho.

Naměřili mu 3,8 promile alkoholu a žaloba od šokovaných sousedek je stále v jednání...

al-Adam