::::::::::::: Operace Jaderná hlavice aneb kropení, chlast a naštvaný hajný :::::::::::::

ČÁST PRVNÍ – PÁTEČNÍ ODJEZD, PŘÍJEZD A OMYL

Celou zimu plánovaná operace Jaderná Hlavice začala v pátek 15.4. 2005 Palmovce. Lehce rozladěný Hanz, který mě, nadávajíc, vyzvedl na metru neměl 15 minut před plánovaným odjezdem ještě ani zbaleno a dodávka přitom už stála pod okny. Vyslechl jsem si pár nadávek na účastníky, kteří se sice přihlásili ale nezúčastnili a pomohl Hanzovi s balením, tzn. podal jsem mu z police zásobník do jeho Dorky.

Nakonec se vyrazilo podle plánu, naši cestu ucpanou Prahou si jistě bude pamatovat jistý zahraniční fotograf - přecijen když na vás z vytuněného Transporteru s kouřovými skly začne mávat člověk v maskáčích křičíce "čau kámo" vyvede vás to trochu z míry...
Vyzvedli jsme tradičně Martyho a Flye u pivovaru (ne kvůli jejich lásce k pivu ale protože to tam mají nejblíž) a pokračovali po dálnici do cíle. Marty nás bavil svými opileckými historkami a měnil barvu do zelena vždy když sebou dodávka byť jen lehce cukla, Mára měl u sebe opět několik Silentwalkerů (které takticky pouštěl při průjezdech okolo kravínů a větrání bylo proto zbytečné...) a Fly za celou cestu řekl možná jedno slovo, čímž je proslulý stejně jako Joker svými vtipy.Cesta tak zdárně pokračovala až do Sedliště, kde nás tentokrát místo postelí v chalupě uvítalo místo pro stany. Jak už to tak bývá, stihli jsme je akorát postavit a už se šlo na schůzi plánovat zítřek.... Posezení v hospodě se omezilo na jedno jediné pívo, Hanz totiž znenadání vstal s větou "deme na tvrdej" a společně se zástupci týmu Homevles a dvěma švýcary se odebral zpět do tábořiště na kopci.
Homevlesáci se předvedli a po zapálení ohně už kolem něj kolovaly dvě láhve vodky. Měly zhoubný vliv zvláště na houmvlesáky, organismy Hanze, Johnyho a mě, zvyklé na patoky za 60 korun od mistra číňana se Absolutce hlasitě vysmály. Za křiku a povzbuzování členů ASP si tak jeden z HV narazil záda a další byl sešvihán a zmlácen švýcary, načež mu ještě Hanz věnoval kopanec do ledvin, z důvodu mě neznámého, soudím ale že Hanz pouze zapoměl na okované špičky svých bot a zle to nemyslel.

Nic z toho nám ale nezabránilo ani ve vypití láhve Jelcina a Medoviny, kterou měli Houmvlesové na oslavu víteztví.Zde nutno doplnit že několik dalších lidí se kalby neúčastnilo a dali si v lese za táborem tréning. Pozorovat nás z lesa a vědět že nám je to jedno musela být stejně sranda, že...:)Když byly okolo půlnoci všechny lahve prázdné, pozvracel si Fechs košili a náš tým se z oblasti stáhnul. (pozn. účastníka : Fechs ve svém komentáři píše že zvracel nejen on ale "většina lidí co tam byla"... to pochopitelně není pravda, blil pouze Fechs).Během návratu k našim stanům padaly návrhy na návrat do hostince ale odsouhlaseny, vzhledem k akci následující den, nebyly. Možná je to škoda, nicméně odsouhlaseno bylo váření fazolí, na což Mára reagoval dalším silentwalkerem a otevřel si konzervu se sardinkami. V pátek jsme toho tedy stihli relativně dost,
boužel došlo k onomu trapnému omylu, místo soupeře jsme do kaše ožrali spojence...

ČÁST DRUHÁ - SOBOTNÍ AKCE, NEAKCE A TRAPAS

Probudil jsem se zimou. Což bylo ještě v pořádku, později jsem slyšel drby o probuzení se díky zvratkům ve spacáku a musel uznat že i v zimě jsem na tom nebyl nejhůř. Po vydatné snídani (čaj) následovala rychlá příprava na akci - plnění polních láhví, plnění zásobníků, plnění kapes sušenkami, plnění místní žumpy... Kdosi navrhl i namazání ksichtů kamuflážní barvou. To zabralo asi nejvíc času (a padaly i hlášky typu "pekelně to svědí" a "vypadáme jako kreténi", a ta druhá padala často a intenzivně...), na druhou stranu barvy přežily i nedělní návrat do Prahy a mít hnědé tváře při průchodu Smíchovem nemusí být od věci...
Na sraz u fotbalového hřiště dorazila většina týmu včas, zdržel se pouze Hanz, který naváděl přijíždějící auta a zjevil se až v čele kolony různých Sofťáků, airsofťáků, military airsofťáků, hardcore military airsofťáků a podobné havěti o dobrých dvacet minut později. Popsaná kolona se skládala ze zhruba 35 lidí, což po jejich přidání se k naší skupince vytvořilo zhruba 50-ti člený dav. Stačil letmý pohled a bylo jasné, že rozdělení stran na Němce a Čechy proti Američanům a Britům nebyla nejlepší volba, jelikož nepřátel bylo zhruba dvaapůlkrát víc...

Následovala jedna z nejméně příjemných částí akce - cca 2 kilometrový pochod k místu konání, bývalému muničnímu skladu, nynější oboře. Po kilometru už jsem na žádné velké hraní neměl náladu a zvažoval dobrovolné přihlášení k jednotce pasivní obrany jaderné hlavice (tzn. seděl bych na ní a popíjel) ale přijel jsem přecejenom prokrápět militaristy, tudíž jsem si návrh sám zamítl.Konečně přišlo na přelézání palisády, která tvořila hranice obory. Dokonce ani Hanzovi se nepovedlo pověsit se ve dvoumetrové výšce za náprdelák, přesto trvalo 15 minut než jsme se všichni sešli na druhé straně.
Po krátkém finálním brífingu jsme teroristy zanechali svému osudu a vykročili směrem k obraným pozicím.Zde přišla rána osudná celé akci.Hajný, který nachytal teroristy ještě ve výsadkové zóně, započal (podle hlášení z PMR) se sběrem poházeného vybavení. Po instruktáži protivníkům jsme vyklidili oboru dírou v plotě, teroristé se s námi měli spojit na polní cestě za oborou, podle jejich hlášení to s hajným vyřídili a také oboru vyklízeli. Stáhli se však až zpátky k autům a pak kdoví kam, Hanz s Martym je víc než hodinu naháněli marně.Hajný nám tak defacto hlavici úspěšně ubránil, prohlásili jsme se tedy za vítěze a vyhlásili náhradní akci.

Té se zúčastnili opět Homevlasáci, Rangeři z Vítkova týmu, místní, AS Praha, 2nd rangers, 3rd regiment, 1st platoon. Po celé odpoledne se pak hrály akce typu team deatmatch, assault the krmelec, capture the bedna atd. a s odstupem bych to hodnotil jako nenáročnou a pohodovou akci.
Homevlesákům se po poledni už přestala motat hlava. SAS podávali chybná hlášení spojencům aby zmátli protivníka. Rangers postupovali relativně takticky. Místní se povětšinu nepřibližovali na dostřel elektrik. My jsme kropili, žrali šunku s chlebem a škrábali se na svých zamazaných ksichtech, těsíce se na večer do hospody v Zahrádce. Měli totiž na nově dávat Black Hawk Down a náš tým chtěl stamgastům zrušit večerní posezení u fotbalu. Zhruba okolo 17:00 jsme proto šli k Hanzově chatě na konzervy a posléze do Zahrádky na pivo, neboť bylo potřeba před noční akcí vyvážit hladinu alkoholu v krvi.

SOBOTA VEČER A NOC ANEB KAPITOLA SAMA PRO SEBE

Po večeři - ke které jsme pili z konzerv guláš (spíš omáčku, maso tam nebylo...) se s námi rozloučili rangeři a jako správní tvrdí vojáci se nechali Hagennem odvézt na nádraží. Dodnes vlastně nevím zda je somrování chleba součástí krutého výcviku u U.S.Army a raději se nebudu ani ptát. Jelikož vzápětí se i jednotka SAS odebrala do svého tábořiště, bylo hned o další problém méně a mohli jsme na průzkum nám dosud neznámé hospody.
Po dvoukilometrovém pochodu do Zahrádky, (během kterého se o nějvětší pozdvižení postaral oheň v táboře SaSíků, prozrazující jejich pozici na celé kilometry) se před námi otevřely dveře nikoli hospody ale luxusně vyhlížejícího motorestu.

Uvedl nás silně nagelovaný vrchní, honosící se pravděpodobně jménem Milánek. Po přinesení prvního píva na stůl byl Fly vybrán aby mu sdělil týmový požadavek, tedy možnost zapojit televizor a shlédnout BHD. Milánek, (nazývejme ho dále pouze M.) se na Flyovo zavolání k němu lehkým krokem přiblížil se slovy "copak to bude mladý pane" a nastražil uši. Fly, který v tu chvíli značně znejistěl, vyjádřil naši žádost, načež ho M. chytil kolem ramene se slovy "BlackHawk Down? Není to nějaký porno?" a vysvětlil konsternovanému Flyovi, že televize ve výčepu není, několik je ale v pokojích - nicméně tam že nás nemůže pustit všechny najednou. Z relativně trapné situace naštěstí Flyovi kdosi pomohl objednávkou utopence, a ten se rychle vymanil z Milánkova sevření...

Zábava pokračovala po celý večer, dokonce i Sasíci se zastavili, domlouvali snad noční akci (viz. "Hanzova vložka" ) a pak také využili zrcadla, vysícího na záchodech k obnovení zelené vrstvy na ksichtech, i když by mnozí tvrdili, že za takové temné, zatažené noci je to naprosto zbytečné. Když proto MARA vstal a vrátil se se smajlíkem, vyvedeným kamuflážní barvou na tváři, bez váhání jsem taktéž odběhl na záchod a ke stolu potom usedl s poměrně roztomilým srdíčkem na čele. Po této sadě událostí několik hostů zaplatilo a odešlo. To se už připozdívalo, dali jsme si tedy panáka s číšnicí a odebrali se zpátky ke stanům.

Na tomto místě bych rád předal slovo Hanzovi, který se účastnil akce "Dodávka" :

AKCE DODÁVKA Z POHLEDU HANZE, TÝMOVÉHO KIBICE A VELITELE SMÍCHOVSKÝCH SCHŮZÍ.

Začalo to diskuzí mezi námi a SASíky, zda bude nějaká noční akce. Domluvili jsme se, že v noci provedeme na jejich tábor nečekaný přepad. Žádné zvláštní pravidlo se ke mně nedoneslo, takže spolu s dalšími (al-Adam, Fly, Joker – seděli mě nejblíž) jsem očekával klasickou airsoftovou akci podle klasických airsoftových pravidel. Někdy před půlnocí se většina našeho týmu zvedla a šla domů. Ujistili nás, že vyčkají našeho příjezdu a teprve poté vyrazíme na výpravu proti nepříteli. Ve dál seděli Hagenn, Fly, al-Adam a já. Asi po hodině se přiblížila zavíračka, takže se naše skupinka (většinou podnapilá) zvedla a sofťáckým krokem zamířila směr Sedliště.

První překvapení nás čekalo u stanů. Nikdo tu nebyl a chyběla většina výstroje chyběla rovněž. Napadli mě dvě teorie. Buďto Marty zabil zbytek týmu a utekl s kvéry, nebo se našim kamarádům nechtělo čekat. V té chvíli se k našemu cvičenému sluchu donesly výstřely precizně seřízené pušky HK G36C. Někdo popadl PMR a trpělivě zkoušel jednu frekvenci za druhou. Hned na jedničce se ozval Johny. Zpráva zněla: „Postupujeme nahoru po cestě, máme kontakt.“ Poté se vysílačky zmocnil Fly a vedl s Johnym dlouhý rozhovor, přičemž používal výhradně ruský jazyk, zejména výrazy „chuj“, „job tvoju mať“ a jiné komplimenty ruského argotu. Stáli jsme na zahradě (al-Adam vlastně ležel) a přemýšleli. Kdyby nás alkohol pohltil všechny, nejspíš tam stojíme dodnes. Ovšem zcela střízlivý Hagenn rychlým pohybem vytáhl z kapsy klíče od vypůjčené dodávky a za dvě minuty už se polní cestou řítil náš válečný vůz. Cestou jsme narazili na zbytek týmu. Něco nesrozumitelně mektali, ale nikdo z nás je neposlouchal. Netrvalo to dlouho a dodávku zcela zaplnili povykující sofťáci. Mara zabral s Tacticalem místo u okýnka, z dalších míst trčely hlavně pistolí a útočných pušek a pekelná jízda pokračovala. Nepřítel, zcela zaskočen, se nezmohl na jediný výstřel. Bohužel náš vůz zapadl do bahna. Chvíli jsme ještě pálili z oken, pak vystoupilli a během dvou minut stálo auto zase na pevné zemi. Tol už kolem poskakoval jeden SASík a vřískal, že jsme všichni mrtvý. Vysvětlili jsme mu, že pokud si hraje, že plynový Ingram propálí sklo auta, my si zase hrajem na BVP-2. A protože neměli u sebe jediné erpégé, museli nám dát za pravdu. Více mě zaskočil fakt, že nikdo z nich neměl brýle. Nechybělo mnoho a někdo mohl přijít o pár mililitrů sklivce. Nakonec vše dopadlo dobře, náš tým se vrátil a nechal SASíky nerušeně bloumat na hlídkách v tmavém lese.

Zde si vezmu slovo nazpátek abych popsal zbytek noci po tomto nájezdu

Po návratu Marty prohlásil že už nic podnikat nebude, bylo půl druhé tak se mu nelze moc divit.
Mě na další přepad tábora SAS hnala ovšem jiná věc, a to že Hanz, kterému již byly dveře jeho chaty uzavřeny, musel spát u mě ve stanu. Celý tým pamatuje jeho podpaží od minula a tato vzpomínka nepatří mezi ty příjemné, vlastně, řadí se někam do oblasti MARAových silentwalkerů. Proto jsem vrátil mou věrnou Jitušku do pouzdra a šel se, spolu s ostatními, před spaním pobavit s Brity. Usoudili jsme že cesta úvozem bude hlídaná. Obešli jsme proto celý kopec přes pole a u radiové věže se rozdělili na dva týmy, které po krátkém brífingu začaly pročesávat les. Po nějakých pětistech metrech, což se ovšem těžko odhaduje když je okolo tma jako v prdeli, jsme zaslechli šramot a zalehli do škarpy kde jsem na čtvrt hodiny usnul a proto si nepamatuji co ho způsobilo. Pouze si pamatuji že mě cosi probudilo a težko říct zda to byla spadnuvší šiška nebo dloubnutí kalachem do žeber. Lesem se k naší skupině blížilo jasné světlo. Hanz se jemně zeptal kdo je, a když nedostal odpověd a světlo se vydalo opět směrem k nám, pokropil ho z Dorky. Svělo se obrátilo k zemi a ozval se zmatený Joker, slovy "au to sem já, co děláte?"
Jelikož šlo o ukázkové prozrazení, rozhodli jsme se, že akci ukončíme a SAS zajdeme do tábora jen pozdravit. Když jsme tam však dorazili, nikdo tam nebyl. Zběžně jsme za pomoci baterek prohledali koruny stromů, smetiště a studnu zda se tam neschovávají ale bez úspěchu. No co. Tábor jsme obsadili. Nastal čas na cestu zpátky. Zde to možná mnoho čtenářů překvapí, ale opět jsme na žádného brita nenarazili a to ani při cestě temným úvozem.
Nevadí. Ještě před spaním kdosi probudil spícího Martyho, a poté už se Sedlištěm rozléhalo pouze chrápání celodenní a polonoční akcí zmoženého Ježkova svatého komanda...

Upozornění Chodovské AntiCenzorní Centrály : Akce Kladrubce I-xx jsou naprosto normální a klasické as akce, čímž samozřejmě slouží k pobavení našeho týmu a přístup všech také tomu odpovídá. Nicméně komentáře z nich slouží svým "povídkovým" stylem k pobavení našeho týmu a Airsofťácké komunity obecně a nelze je proto brát se 100procentní vážností.

Odkaz na Fechsův (Homevles) komentář k akci najdete na jejich stránce v sekci Report: http://www.homevles.wz.cz

al-Adam / Hanz