:::::::::::::::::::::::::::::::::::::: Lovecký deník ::::::::::::::::::::::::::::::::::::

Část první : Big Fat Kill

Hospodský Chuj Armstrong je podivná osoba. Vždy, když vás přepadne chuť na pivo a přijdete k Ježkovi do lokálu, tak tam prostě stojí za pípou, mlčí na objednávky a podupává si v rytmu všudypřítomného metalu. Nikdy ho nikdo neviděl jíst, spát, či provozovat nějakou jinou činnost, která by neměla nic společného s airsoftem, ženami, či alkoholem. Hospoda ale nesla dobře, a člověk s takovou absencí zábran, jako je Chuj, možná ani nic jiného nepotřeboval. Byl podivín, dokázal v případě potřeby rituálně obětovat ovci, ale byl taky kamarád, když na to přišlo.

Kromě toho měl na dvoře za hospodou Svijí farmu.
Tvořil ji dvorek, ze všech stran obehnaný sousedícími budovami, jejichž okna Chuj i přes nesouhlas jejich nájemníků i stavebního úřadu zazdil už před lety. Střechy domů se svažovaly do ulice, a na dvůr tak bylo vidět z jediných dveří, které byly zároveň i jedinou cestou dovnitř či ven, a z malé místnosti s nudlovitým průzorem, která sloužila, zdá se, všemožným účelům.
V prostoru dvora se nacházelo 6 Svijí, kterými se Chuj právě rozhodl pochlubit části týmu. Byla kosa, zimní prázdniny, a dobrá polovička lidí byla mimo Prahu, roztroušená po republice, tu část tedy tvořili al-Adam, Hanz a Krysa, kteří mají na rekreaci svůj specifický názor, Johny, který před časem odmaturoval a trávil stále většinu času na různých úrovních hospodského stolu, a Hagenn, který byl právě na cestě za hranice, a v hospodě se zastavil jen cestou na střelecké závody.
Stejně jako ostatní se pěkně otřásl odporem, když Chuj vytáhl kryt průzoru ve dveřích a odhalil klubko odporných chlupatých tvorů, kteří se líně převalovali uprostřed dvora.

Celkově je Svije Evropská jakýsi zvrácený kříženec divokého prasete a hada. Má tupý prasečí rypák, dva tesáky vyčnívající zahnutě z horní čelisti, štětinaté uši a dosahuje délky až čtyři metry. Jedna tato perverznost se pomalu přiblížila k průzoru. Zadní částí protáhlého těla a ocasem se vlnitými pohyby posouvala dopředu jako had, vpředu se opírala o dvě krátké nohy s kopýtky na koncích. Z mordy zasmrdělo jak z láhve laciného piva a Svije vydala chrčivý zvuk, který zněl dostatečně hnusně, aby všichni kromě Chuje odstoupili o krok dozadu.

„..........“ představil nás Chuj. „Ahoj… Šmudlíku…“ zkusil bestii oslovit Ratte a naklonil se hlavou blíž k průzoru. Svije vyrazila dopředu s rozzuřeným zaprskáním a Krysa leknutím padl na zadek, čímž provedl nechtěnou genocidu několika kolonií parazitů na svých kalhotách. Svije za průzorem prskala jako učitelka matematiky nad zmrvenou rovnicí. Chuj, který se od začátku scény nepohnul, plynulým pohybem vytáhl z kapsy kabátu pistoli Gyrojet a vypálil. Raketka 13x50 vystřelená ze vzdálenosti pár centimetrů se Šmudlíkovi ponořila do oka, které vzápětí opustilo důlek a s přáteli z dutiny lebeční se prolétlo po dvoře. Průzorem cákla krev a bezhlavá mrtvola tiše dopadla do návěje u zdi.
Když Chuj viděl pobledlé a šokované tváře svých kumpánů, jen pokrčil rameny, vytáhl z kapsy neoznačenou plechovku spreje, a začal se důkladně pokrývat oblakem látek z něho tryskajících. „Co je to?“ zeptal se Johny nad potencionální hořlavinou. „......................“ odvětil Chuj. „Počkej, to jako když se tim polemtáš tak na tebe nepudou?“ „...“ Chuj už odemykal dveře, když se náhle zastavil a luskl prsty. „.............................“, s těmito slovy podal Gyrojet jedinému kvalifikovanému střelci a Hagenn namířil hlavní pistole z průzoru - kdyby něco. Svije si ale ani krvavých cákanců okolo, ani Chuje nevšímaly. Jenom vylezl na dvůr, chytil Šmudlíka za kopyta a vtáhl ještě kouřící mrtvolu dovnitř. „..................“ pokynul ostatním ke dveřím zpět do lokálu, když mu Hagenn vrátil do napřažené ruky Gyrojet. „Co uděláš s tímhle hnusem? Smrdí to jak syslí lejno, a stejně to i vypadá.“ Chuj zavrtěl hlavou a začal pozůstatky skládat na stůl. Hanz zavrtěl hlavou taky a všichni se odebrali zpátky do výčepu. Za Chuje držel pípu Robin, takže za půl hodiny v medovinovém oparu jim bylo všechno jedno.

Probudili se kolem osmé. Johnymu visela malátně hlava ze stolu, naříkal a pod sebou měl ještě čerstvě vyšavlováno. al-Adam ležel naneštěstí v dosahu, a když se mu po minutě povedlo zaostřit zrak na cáry kolem jeho levé kanady, zjištění, že jde o použité brambůrky jím silně otřáslo. Naprázdno zadávil, rozkašlal se a snažil se botu od toho hnusu oklepat.

Zbytek přeživšich na tom nebyl o moc lépe. Hagenn se rozpomenul, že už měl být zhruba 12 hodin v německu a zhrouceně seděl na židli, Hanz, který měl obě oční víčka zalepená ztvrdlým ležákem, nadával, že mu kdosi zasvinil brýle a že nic nevidí. Teprve poté co je pět minut čistil, napadlo ho, že problém by mohl být někde jinde. Pokud by za minutu nevrazil do salónu Chuj, tak by ránu nasadil korunku Krysa, který se vypotácel ze záchoda s obrysem pisoáru vtlačeným do tváří a cigaretovým filtrem v uchu. Jenže Chuj do salónu vrazil, a obsah žaludku pak neudržel nikdo. Natrávená kaše z chipsů a piva už najednou nepokrývala jen kanady al-Adama, ale i většinu podlahy v salónku.
Chuj evidentně pilně pracoval celou noc. Ve  šlohnutém nákupním vozíku ležela vydělaná Svijí kůže a dobrých pětapadesát láhví růžovoučkých, čerstvě naložených utopenců...

Část druhá : Poslední záblesk Kobolu

Uplynulo šest měsíců a Armstrongovi utopenci se prodávali dál. Nikdo z těch, kdo se účastnil onoho incidentu se Šmudlíkem, totiž nechtěl kazit chuť k jídlu ostatním návštěvníkům a natožpak lidem z týmu, a pak, i když Svijí, pořád to byli nejlepší utopenci v Praze. Krysa bez nich vydržel U Ježka sotva do března, al-Adam s Hagennem o měsíc déle a v červnu zase všem náramně chutnalo, i když místy se sebezapřením a výčitkami, kdy konzumentům před očima opakovaně explodovala Svijí hlava střelená Gyrojetem.

Takto přišly prázdniny, ničím nerušené. Velká část týmu se klidila z Prahy, Ježek kdesi prováděl činnosti pro něj tradiční ( například rozlévání dobytčí krve na dětská pískoviště, přecházení dálnic s naježenými zády, močení do láhví s friscem a jiné prostopášnosti ) a Robin někde vyzkoumal sraziště pražské gothické komunity, kde nyní hrával na flétnu Cradle of Filth. Když se už ukázal, opakoval jen „Lëx mortis omnium lëgum est certissima“ a dál se moc nerozváděl. V hospodě U Ježka tak zůstala jen tatéž parta, která se v zimě účastnila Zabijačky a život se líně vlekl.

„Co myslíš, že utopenci nejsou?“ podivil se jednou Ratte u šestého ležáku nad Chujovou odpovědí na svoji objednávku.  „............“ „A jak mohly dojít? Já myslel, že se nějak množej nebo něco“ „...................................................“ vysvětlil Chuj. Ratte pokýval hlavou. „No tak nic, tak si dám dvojitej sendvič se smaženkou, chilli omáčkou a ...“ Přestal, když si všiml že Chuj už je na cestě do kuchyně. Některé objednávky jsou zkrátka tradiční.
Johny se naklonil nad stůl a když ho ostatní napodobili, napůl šeptem se zeptal „Pudem do toho?“

U stolu zavládlo nerozhodné ticho, které přerušil až Chuj, který na něj položil těžce vypadající tašku jasně plnou zbraní a nábojů. Všichni kývli.
Ze zbraní se vyklubaly automatické uspávací pušky a z nábojů závrtné šipky s kyanidem, který, dle Chujových slov, na Svije působí jako dlouhodobě uspávací prostředek. Jelo se na Lov.

....
Auto s expedicí zastavilo na lesní cestě uprostřed Krkonoš, daleko od všech náznaků civilizace. Dodávka samotná musela zůstat na cestě, protože hustým porostem, který Chuj pohotově rozsekával obouručákem z Fukovi sbírky by neprojel ani nůž s máslem.  Jak tak Armstrong skupinu vedl prosekanou cestičkou, pustil se do vysvětlování situace. Svije podle všeho žijí větší část roku pod zemí, pouze v červenci vylézají za potravou a pářením – je to jediná doba jak je dostat živé, neboť vykopané během spánku vždycky uhynou a maso pak nestojí za nic. V průběhu páření jsou ovšem nesmírně útočné a není radno chodit po lese bez repelentu či neozbrojen. 

Po půlhodině klesání do kopce se lovecká výprava dostala ke starému, zchátralému srubu, postávajícímu na travnaté pasece. Chuj vytáhl z kabátu klíč velikosti potkaního samce i s koulemi a otevřel s hlasitým vrzáním dveře, které při otevírání hlasitě vrzaly. Interiér srubu byl ještě zašlejší než vnějšek. Dokud Chuj nerozsvítil petrolejku, sluneční světlo prosvítalo pouze dveřmi a mnoha děrami ve dřevěných stěnách. Bez zaváhání se pustil do odmetání špíny z podlahy, kde se, podnícen touto činností, vynořil plechem pobitý poklop. Opatrně se všichni za svým průvodcem spustili dolů, a poté co Armstrong zažehl další petrolejku, málokdo udržel čelisti u sebe, případně bulvy v jamkách. Stěny zemljanky 5x5 metrů byly, zjevně v několika vrstvách, pokryté kůžemi svijí. Některé novější, jiné už potrhané a zašlé stářím. Uprostřed stál těžký dubový stůl, přikrytý další kůží, která však nesla jasné znaky polití kořalkou, na něm sada sklenic, několik láhví plných pálenky a karty na prší. Zdá se, že Chuj, jako každý správný chalupář, nechal minule připraveno na zátop. Taška s výzbrojí ležela nepovšimnutá v koutě a lov byl odložen do rána...

*1 – historická skica Svije Evropské z pozůstalosi Leonarda da Vinciho

Část třetí :  Théodore Géricault -  Vor Medúzy

Dopoledne v koutě už leželo bez povšimnutí místo tašky oněch několik láhví ze stolu, donedávna ještě s kořalkou. Nezájem o ně byl dokonalý, neboť láhve nebyly vratné. Naopak o tašce se vedla řeč už ve dvě hodiny v noci, kdy ji Chuj položil na stůl, aby měl ony nešťastné flanděry kam házet.

Zhruba v ten moment také rozdělil mezi skupinou potřebné lovecké instrumenty. V první řadě se každý musel důkladně nastříkat repelentem proti Svijím, na což Chuj velmi důrazně mlčel, a pro jistotu dal každému plechovku do zásoby.  Do výzbroje každý dostal plně automatickou pušku Sleepwalker, na což kdosi reagoval slovy „Dyť  je to kalach !?“ a jal se cvakat závěrem, i když evidentně šlo o jakýsi hybrid Chujovi vlastní konstrukce. Výběr sekundárních zbraní byl rovněž znamenitý. O dvojici pistolí Five-seveN by Hanz svedl rychlou bitku s al-Adamem, nebýt Tokarevu, který mu Chuj zavčas nabídl. Hagenn si opět vypůjčil Gyrojet, Johny vzal za vděk automatickým Glockem a Krysa bez zaváhání sáhl po Coltu SAA.
Ráno po chlastačce, když Chuj vyzvedl a rozdělil i náboje, se skupina lovců po dvojicích rozešla do lesa.

...
Úderná dvojice záškodníků Johny – Ratte se prodírala lesem směrem k severozápadu. Porost postupně řídl, když se Johny zastavil a zavětřil. „Hej, cejtíš to?“ „Nojó, tak sem se tejden nemyl, ale ta sprcha si začala“ odvětil ublíženě Krysa. „No, to taky, ale tohle je něco jinýho, jakoby tu někdo vychcal láhev Klasika“, začichal Johny znovu. Deset metrů před nimi se zvedlo křoví do takové výšky, že by pomalu mohlo šmírovat okny ve druhém patře. Svije zacvakala kopítky, výhružně zachrčela, a dvojice lovců ztuhla jako přikovaná k zemi.  „Ty vole ta je...“ zašeptal Johny. „Co na nás tak civí?“ odvětil Krysa, „já myslel, že si nás po tom repelentu vůbec nebudou všímat a tahle vypadá, že dokonce chce přilýzt k nám.“ Svije skutečně větřila v jejich směru a začala se mírně přibližovat. „Dobrý bože...“ Vylezlo z Krysy a oba borci sáhli po zbraních. To už Svije provedla prudký výpad a zastavila se hlavou jen centimetry od Krysova obličeje. Opět začala čenichat a vrčet, z mordy jí páchlo jako z hospodských záchodů. „Ty kundo, dyť vona tě cejtí“ zavyl hrůzou Johny. Naštěstí pro oba si uchoval dostatek duchapřítomnosti, aby natáhl zbraň a vyprázdnil Sviji zásobník ze Sleepwalkera do ramen a krku. Ta téměř okamžitě padla Rattemu k nohám.
„Dej si víc toho repelentu, nebo tady na místě vykopu studnu a hodim tě do ní“ zakřičel Johny na rozklepaného hlodavce, a stejně rozklepanýma rukama se snažil založit do zbraně nový zásobník.
Ratte nechal svůj Sleepwalkwer na zemi, kam ho děsem upustil, a hledal v sumkách na opasku druhou plechovku repelentu. Johny na něj mezitím vyprázdnil dobře polovinu té svojí.
Z lesů před nimi se ozvalo několik zlověstných zavytí...

...
„GGGGGGGRRRRRRRUUUUUUUÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁ !!!!“ zavyl už po osmnácté zlověstně al-Adam, a opřel se o strom, aby popadl dech. Hanz, který postával vedle něho se zbraní na zádech a popíjel lahvový Braník se opatrně rozhlédl, a pak si promnul uši. „To je na houby, takhle je asi nepřilákáme.“
„Tak nevim“ zachroptěl al-Adam přes vyřvané hlasivky. „Chuj tvrdil že jich tady je plno, a neviděli sme ani jedinou tuhle potvoru.“ „Fick-container“ potvrdil všechno Hanz. „Pudem o kus dál, třeba ještě na nějakou narazíme.“ S tím se oba vydali směrem dál, s cílem udělat půlkruh, a vrátit se k poledni do srubu na oběd a nějaké to lahvové.

...
„Přidej, blížej se k nám“ zakřičel udýchaně Krysa, utíkající lesem nedbaje překážek na Johnyho, který ho následoval v těsném závěsu. Nějakých třicet metrů za nimi se pohybovaly minimálně dva tucty Svijí, které podle svého zvukového projevu zřejmě soutěžily o zlatého chrchláka. Johny už vystřílel všechny zásobníky uspávacích střel, a tak se čas od času v běhu pootočil s tasenou pistolí, aby do svijstva vypálil dávku. Při jedné takové otočce střelil jednu ze Svijí do hlavy, vyhnul se vylétnuvšímu mozku, předběhl Krysu, prolétl křovím, a srazil se čelně s Hanzem, který se zrovinka chtěl al-Adama zeptat na zdroj toho náhlého ruchu. Ten měl tu smůlu, že si otevíral zatraceně silný ležák v kopci pod kolizí, která ho tak zasáhla a vláčela ještě dobrých deset metrů na dno újezdu. Johny se okamžitě vzpamatoval, zařval „zdrhejte hovada!!!“ a pelášil ke srubu. Adamovi s Hanzem stačil jediný pohled na stěnu z polohadích, poloprasečích těl a zrovna probíhajícího Krysu, aby je donutil neztrácet ani vteřinu.
Po čtyřech minutách sprintu se banda se svijí hordou v zádech konečně dostala ke srubu. Hanz, který při kolizi s Johnym přišel o uspávatí pušku, vytáhl Tokarev a kryl ostatní, zatímco se dobývali do dveří. Než svije dokázaly překonat sedmdesát metrů mezi okrajem paseky a srubem tak stihl vypálil dva zásobníky, kterými minimálně dvě Svije bolestivě skolil, načež sám skočil do dveří a Ratte za ním prudce zabouchl. Nastal moment ticha, kdy nikdo ani nedýchal, a všichni pouze naslouchali šustění trávy venku. Kolem srubu se začaly pomalu ovíjet černé obrysy, jasně vyditelné děrami ve stěnách. Sem tam některá z potvor nakopla kopýtkem okenici nebo dveře.

„Jaktože po nás dou, vždyť sme nastříkaný tim sprejem!“ zeptal se ještě rozklepaně Hanz, jakmile popadl dech. „To je Ratte.“ odpověděl Johny. „Ty mrchy ho nějak cejtěj, a to má na sobě tři a půl plechovky“. Na to Hanz jen plácl hlavou do dlaní. al-Adam pokrčil rameny, natáhl závěr Five-seveN a místo, kde za tenčí částí zdi prosvítal stín číhající Svije, prošil několika výstřely. Ta průbojné střely neznala, tak jí nezbylo než nacákat krev děrami do chaty a se zabubláním zemřít. Pád těla do trávy tak aspoň trochu pozvedl morálku ve stěnách stavení.

Podobnou metodou to za následující dvě hodiny odnesly ještě tři Svije, než se z okraje paseky ozvalo: „Ale pozór“ a vzápětí už svist uspávacích střel začal zasypávat houf nestvůr, obléhajících srub. Po několika dlouhých dávkách na paseku vylezl Hagenn s Chujem. Oba hodili pro jistotu uspávací pušky na záda, v rukou se objevil Gyrojet a Stečkin. Jedna Svije, postřelená al-Adamem se ještě cukala, a Chuj jí vpálil do hlavy dávku až mu kousky tkání ohodily kabát. „Tak je čisto,“ zahulákal Hagenn „poďte ven, a vemte čtyřkolák z kůlny. Budeme nakládat.“ Dveře srubu se otevřely a obránci vylezli do jasně žlutého světla slunce, které právě začínalo zapadat. Pistole se vrátily do pouzder a všechny ještě čekalo hodně práce...

AL-ADAM