::::::::::::::::::::::::::::: Lovecký deník X: Vládci prachu ::::::::::::::::::::::::::::

Část 1: Osel a stín

Brána města Nová Jihlava, nejbohatšího a nejzkaženějšího lidského sídliště, které vyvstalo z radioaktivního spadu třetí světové války se s vrzáním otevřela. Dva metry vysoká postava v černé energozbroji vyšla do nevlídného rána roku 2135 a rozhlédla se po nekonečné, vyprahlé poušti. Slunce se drápalo na obzor a nemilosrdně pražilo. Postava chvíli stála. Pak si pomalu sundala helmu. „Kurva, doprdele, dohajzlu a do piči, v tomhle se nedá dejchat“ zanadával al-Adam a otočil se zpět k bráně. „Sereme na to a jdeme v koženejch bundách.“ S těmito slovy vpochodoval zpátky do města.

Ano, budoucnost byla opravdu růžová. Tak růžová, jaký byl odstín písku. Třetí světová válka proměnila planetu v nepříliš přívětivé místo, kde lidé živořili v opevněných městech a jen máloco se dalo sehnat levně a jen málokdo dokázal neživořit. Výjimky se ovšem najdou všude. Těsně před válkou, v roce 2008, navrhl Ježek Johnymu, Hanzovi, Krysovi, Markovi a Adamovi, aby vyrazili na tradiční svatou pouť do jihlavského pivovaru. Přidali se k nim i Chuj Armstrong a Robin Fuk. Jakmile vyrazili, stala se Česká republika terčem ruských raket, namířených na nevýhodně postavený americký radar. O Ježkovi pak dlouho nikdo nic neslyšel.

Ten se totiž náhle, i se svými druhy, objevil o sto třicet let později uprostřed pustiny. Zjistil, že střední Evropa vypadá jako radioaktivní poušť a jediným pevným platidlem se stala neutrální zátka od piva. Těch měl každý plné kapsy a hned v prvním městě nakoupili pořádné vybavení a pěkně se rozšoupli. Při této pitce Marek zemřel a jeho mozek byl vložen do vysušeného kostlivce, pojmenovaného Norbert. Následovalo další poznání. Veškeré alkoholické nápoje se vyráběly z radioaktivní břečky a jídlo pocházelo z přerostlého hmyzu, který křižoval poušť. Ježek opět prokázal obchodního ducha. Uprostřed ničeho založil Novou Jihlavu, město veškeré neřesti a začal vařit pravé pivo. Jak sháněl suroviny, nikdo nikdy nezjistil. Zákazníci a zátky se jen hrnuli. Na Ježka a ostatní čekaly nejhezčí dívky post apokalyptického světa. Ve snaze zbohatnout ještě víc chtěl Ježek rozšířit sortiment o pořádné jídlo. A zjistil, že není jediná památka na steré časy. Kromě obřích mravenců a štírů žily v poušti i svije. Bohužel, i ony zmutovaly do něčeho, co Hanz po prvním setkání nazval meta-svijí. Už tak odporná zvířata dorostla do délky kolem dvaceti metrů, měla osm klů a pohybovala se mnohem rychleji. Jenže, jiný zdroj poživatelného masa neexistoval. A tak si Ježek jako vedlejší živnost otevřel Kancelář pro odstraňování meta-svijí.

„No jo, je tam.“ Adam odložil dalekohled a ukázal ostatním dopředu. Ležel na vrcholu velkého kopce, spolu s Norbertem a Krysou a asi sto metrů před sebou viděli obzvlášť vypasenou meta-sviji. Právě si pochutnávala na nějakém nešťastníkovi v modré kombinéze. „Dej mi pušku“ pokynul Adam Norbertovi. Ten mu podal osvědčenou opakovačku K98. Adam nasadil na hlaveň puškový granát a natáhl závěr. Odhadl dráhu letu a poslal projektil na zvíře. Netrefil přesně. Tlaková vlna odhodila meta-sviji stranou a způsobila jí tržná zranění. „Rychle, než se vzpamatuje“ zaječel Krysa a vyrazil po svahu dolů. V běhu vytáhli své osobní samopaly Kriss VT a Norbert se usmál při pohledu na baterii náhradních zásobníků, zastrkaných mezi žebry. Meta-svije se pomalu zvedala, když inkasovala trojici dávek do hlavy. Zabublala jako vodovodní kohoutek a zdechla. „Tak to by bylo“ zabručel si Adam pod vousy a vytáhl z batohu bajonet, chtěje začít porcovat před příjezdem transportního vozu. „Máme společnost“ oznámil náhle Norbert, zapalujíc si ubalenou cigaretu z meta-svijího trusu. Neměl plíce, tudíž mu nevadilo, co vlastně kouří. Z kopce scházela skupinka otrhaných mužů s puškami a noži.
První z nich se zastavil a pohrával si s brokovnicí s upilovanou hlavní. „Co chcete?“ přešel rovnou k věci Adam. „Zbytek meta-svije. Prodáme jí v Nový Jihlavě a pořádně si užijeme.“ Adam se pevně zapřel nohama do písku. „Devítka, pět sedmička, kreténova držtička…“. „Co to meleš? Já jsem říkal…“ „…tečka, čárka, vykřičník, kretén to je uličník…“. „Tak do hajzlu, posloucháš mě?“ „…celý večer paříš, kretén patří za mříž!!“ Krátká dávka rozpárala neznámého od pupku nahoru. Jeho kamarádi se jako jeden nezvaný host otočili a úprkem zmizeli směrem odkud přitáhli. „Proč nás vždycky musí přepadnout taková tlupa?“ zeptal se Norbert sám se sebe a zasněně se zadíval do dáli. Adam, který se zatím vrátil k řeznické práci ho zpozoroval. „Nechceš hejbnout kostrou a něco dělat?“ Mrtvého tlučhuby, ležícího v úzkém stínu vrhaného tělem meta-svije, si už nikdo nevšímal.

Část 2: S. Perry – Hnízdo

Ježek se pohodlně rozvaloval z křesle v meta-svijí kůže. Seděl ve své kanceláři, v srdci Nové Jihlavy a popíjel radioaktivní rum. Za posledních pár týdnů mu přišel na chuť, dokonce chutnal lépe než rum předválečný. Jelikož mu bylo dobře, rozhodl se náladu zkazit všem ostatním. Před dvěma hodinami mu přišla zajímavá nabídka. Neváhal a svolal své kamarády.
„Takže, paka“ začal řeč s pohrdavým pohledem na všechny přítomné. Jedna díra, která nevím jak se jmenuje, má problémy s výskytem meta-svijí. Lezou tam ze všech stran, nejspíš tam někde mají hnízdo. Podle odhadu jich bude tak patnáct až dvacet. Takže se seberte, vezmete si nejlepší vybavení a přivezete mi maso všech, co ulovíte. Dostanu za to slušný prachy, tak se snažte. Vám to hodí láhev rumu. Nějaké dotazy?“ Adam se nesměle přihlásil. „Drž hubu“ utrhl se na něj Ježek. Chuj pojede s váma a všechno důležité zamlčí. Teď zmizte a nevracejte se, dokud nebude auto plný masa.“ Skupinka lovců meta-svijí opustila kancelář.

„Sakra práce, to se nedá přežít.“ Krysův výrok vystihl dokonale společnou myšlenku všech. Jediným pojízdným vozidlem, které přežilo třetí světovou byl Chujův nákladní LIAZ, mající za sebou milióny kilometrů a s korbou sotva držící na místě. A jelikož nebyla nafta, muselo se jezdit na radioaktivní rum. Pouhá hodina v tomto vozidle dokázala obrátit žaludek spolehlivěji než týdenní ožíračka.

Zapadlou díru, kde řádili meta-svije, našli podle nákresu snadno. Jenže se jim nepovedlo objevit jediného živého usedlíka. Vesnice o asi dvaceti staveních byla zcela vylidněná. A jelikož se všude válela napůl sežraná těla a nechyběly tři mrtvé meta-svije, o příčině se nemuselo spekulovat. Norbert okamžitě narazil na stopu, o níž prohlásil, že vede k hnízdu. Bleskurychle se připravily všechny zbraně a lov mohl začít.

Stopa vedla k údolí vzdálenému asi dva kilometry. Mělo solidní kamenné svahy a dobře odolávalo útokům písku a prachu. Okolo se vznášel příšerný puch, válely se zde hnijící i čerstvé kusy masa a okamžitě spatřili párek meta-svijí. Adam a Hanz připravili puškové granáty. „Mělo jich být maximálně dvacet. Tak velkou skupinu jsme sice nikdy nedělali, ale tři chcíply ve vesnici a dvě dáme rovnou. A, kurva, jdou po nás!“ Hanzův výkřik zanikl ve dvojitém výbuchu odpálených granátů. První meta-svije se bez hlavy sesula na zem, druhá se zmítala ve smrtelné křeči. Lovci s bojovým pokřikem „Líh, cukr, voda“ vyrazili vpřed.

Krysa v běhu vystřelil do dokonávající bestie dvě rány ze svého revolveru SAA a jako první nahlédl do údolí. Zůstal překvapeně stát. Ostatní s ním. Zbraně klesly k zemi. Údolí mělo na délku asi sto metrů a všude se to hemžilo meta-svijemi. Některé už zaregistrovaly výbuchy a rychle lezly směrem nahoru. Hanz neměl čas odhadovat, kolik jich tu vlastně je. Místo toho hodil opakovačku na záda a zamířil svou útočnou puškou AR-10. Chuj zahájil palbu ze svého vylehčeného leteckého kulometu. Dávka zasáhla nejbližší tři zvířata, jedno zabila přesnou ranou do oka a druhé zpomalila. Jenže zvuk přiměl všechny obyvatele údolí k útoku. Hanz začal střílet. Zasáhal další útočící bestii. K palbě se přidali ostatní. Adam odpálil další puškový granát, a s hrůzou v očích pohlížel na valící se stádo. „Zpátky k autu“ zakřičel a rozběhl se pryč. Nikoho nemusel pobízet dvakrát. Meta-svije se nezastavily a zahájily pronásledování.

Auto nechali stát asi kilometr od údolí. Ačkoliv Chuj neběžel, ale důstojně kráčel dlouhými kroky, dostal se tam jako první. Z korby sundal těžký kulomet M2, určený pouze pro výjimečné situace. Johny se co chvíli v běhu otočil a snažil se zvířata spočítat. Náhle zakopl a jeho puška Tabuk odletěla tři metry daleko. Se sprostou nadávkou se zvedl a pospíchal dál. Chuj založil nábojový pás, dostal meta-svije do mířidel a klidně stiskl spoušť. Palebná síla  em dvojky udělala své, meta-svije padaly jako ozářené mouchy. Hanz s Norbertem zalehli pod auto a pokračovali v palbě. První vlnu se jim podařilo odrazit, ale k nepříčetnosti vydrážděná zvířata se valila stále dál. Tu dostal Adam spásný nápad a skočil do kabiny. Nastartoval a rozjel se, při čemž přejel Norbertovi stehenní kost. Plán s protiútokem vyšel výtečně. Adam prorazil řadu meta-svijí, čehož ostatní lovci ihned využili k postupu. Po deseti minutách neustále palby nežila v okolí sta metrů jediná bestie. Všechny zemřely nebo se vrátily do hnízda.

„Tak to bylo kurva něco“ prohodil Johny, hledaje svou zbraň. Chuj zamlčel na souhlas. „Máme dost masa na zbytek života“ přehlédl Hanz mrtvoly. Jejich počet odhadli na devadesát až sto. „Jenže musíme zpátky do hnízda“ hodil Adam rukou směrem, odkud útok začal. „Ježek nás zabije, jestli nám jediná uteče.“ Za všeobecného reptání vyrazili k hnízdu podruhé.
Tentokrát je čekala mnohem jednodušší práce. V hnízdě našli zhruba dvacet kusů, ale z poloviny šlo o nedorostlá mláďata, která bez problému postříleli z pistolí. Těch několik dospělých podlehlo automatické palbě. Nyní nezbývalo než těla naházet na náklaďák a vrátit se do Nové Jihlavy.
Práce se protáhla do příštího dne, neboť od ne paměti končí každý lov důkladnou vnitřní očistou, spjatou s požíváním rozličných nápojů. Tábor rozdělali v troskách vesnice ve chvíli, kdy měli polovinu meta-svijí na korbě. O tři hodiny později už nad radioaktivní pouští zněly opilecké písně a výstřely do vzduchu.

Část 3: Návrat bohů

Krysa se v noci probudil a zamířil na toaletu. Jednou z výhod doby po poslední světové kutálce byl fakt, že záchod se nacházel všude a nikoho to nepohoršovalo. Bez přemýšlení si za opasek zasunu revolver a vyrazil. Pochopitelně mohl vykonat potřebu hned ve vesnici, ale z nedostatku střízlivého úsudku zamířil vrávoravou chůzí k vypleněnému hnízdu.

Postavil se nad skalnatou stěnu údolí, rozepnul poklopec a začal močit na dno, vzdálené asi čtyřicet metrů. Poslední kapku nechal jako správný pobuda pro kalhoty a chystal se k odchodu. Náhle jeho opilou pozornost cosi upoutalo. Dole, na dně, mezi těly zbitých a neodtažených meta-svijí si všiml záhadně se tvářícího kusu kamene. Jelikož si za světla ničeho takového nevšiml, vzal do ruky zbraň a začal pomalu slézat dolů. Záhy uklouzl po vlastní moči a po krátké jízdě na zadku narazil do děsivě rozstřílené meta-svije a oběma nohama se zaryl do rozpáraného boku. Ač opilý, otřásl se odporem a chtěl se zvedat. A náhle zjistit, že záhadný kámen stojí jen pár metrů od něj.
Byl to vlastně malý monolit, neuměle otesaný do podoby meta-svije. Něco jako pohanská modla. Z šera zazněly kroky. Krysa se pro jistotu schoval za mrtvolu a natáhl kohout revolveru.

Do údolí sešla skupinka mužů, oděných v neforemných kutnách z meta-svijí kůže. Všichni měli neupravené vousy a nesli zapálené pochodně. V čele kráčel šlachovitý stařík s velkou meta-svijí lebkou na hlavě. Právě on se zastavil u monolitu a poklekl na jedno koleno. Všichni ostatní padli tváří do prachu. Stařík se zahleděl k noční obloze a vydal děsivý jek, podobný řevu meta-svije na lovu. Vstal, otočil se ke svým druhům a začal hovořit.
„Ano, ano. Vidím to také. Těla našich posvátných zvířat zde leží hrozivě znetvořena. Ale nebojte se. Naplňuje se proroctví. Ač je tento druh pro nás podobou velkého Prasečího hada na zemi, byl mu ve svatém písmu souzen zánik. Tihle poslové měli připravit svět pro příchod samotného Prasečího hada. A oni tak učinili. Nastávají slavné dny, kdy náš pán sejde z hvězd v lidské podobě a ujme se vlády nad zbídačeným světem. Modleme se, bratři, jeho čas nadchází.“ Všichni znovu padli k zemi a začali mlátit hlavami o zem za nesouvislého mumlání.

Krysa se za meta-svijí mrtvolou začal nudit. Zvedl do výšky revolver a vystřelil. Meta-svijí fanatici vyskočili na nohy, v rukou se jim objevily nože. Krysa mátožně zamířil vpřed. Stařík ho spatřil jak první. „On přichází!“ zavřeštěl a padl Krysovi k nohám. Ostatní se chovali stejně. Krysa se zastavil. „No, chtěli jste mě, tak mě tu máte.“ Nikdo neodpověděl, všichni zbožně mlčeli. Stařík pomalu zvedl hlavu. „Jaké je tvé přání, ó nejmocnější?“ Krysa se zamyslel, ale nic kloudného ho nenapadlo. Stařík pokračoval. „Již dlouho čekáme na Tvůj příchod a jsme na něj připraveni. Po letech strádání si přišel na zem a znovu na ní vrátíš život.“ „Jo, jasně“ odvětil Krysa, napřímil se do plné výše a učinil prohlášení. „Ta cesta dolů mě hodně unavila. Jdu si odpočinout.“ A před udivenými zraky se začal škrábat do svahu.
Ještě dlouho poté, co zmizel nahoře, všichni mlčeli. Pak znovu promluvil stařík. „Och my nehodní. Velký Prasečí had k nám přišel a my nebyly dostatečně připraveni. Co s námi bude. Bratři, modleme se, konejme oběti a doufejme, že až si odpočine po namáhavé cestě z hvězd a zase se vrátí, najde nás připravené na jeho vládu.“ Všichni odvětili sborovým meta-svijím jekotem a jeden po druhém se rozplynuli v noční temnotě.

Krysa doklopýtal až do tábora a zvědavě zdvihl téměř prázdnou láhev od radioaktivního rumu. „Asi to přestanu pít. Zdaj se mi pak tuze divný věci“ zabručel si pod fousy, padl na spacák a usnul pravým opileckým spánkem.
Druhého dne dopoledne dokončili lovci práci a s přetíženým autem vyrazili do Nové Jihlavy. Ježek je dokonce přišel přivítat, každému strhl půl láhve odměny za to, že v mase zůstaly střepiny a šel se věnovat prosperujícímu nevěstinci, zatímco na ostatní čekala další, a mnohem těžší práce. Dokončit zpracování masa a připravit novou várku k prodeji. S nadávkami se úkolu ujali.

Epilog

Norbert, Johny a Krysa se procházeli bazarem před branou do Nové Jihlavy. Stálo tu několik jednoduchých krámků, kde se s trochou dobré vůle dalo sehnat cokoliv. Johny náhle zaostřil a přiskočil k nejbližšímu obchodníkovi. „Co to je?“ ukázal na předmět vystavený na pultě. „Jo, to jsem našel v poušti, tam co banditi před asi měsícem zmasakrovali nějaký ty poustevníky. Jestli to chcete, je to vaše za deset zátek, ale říkám vám, k ničemu to není.“ Johny vysolil zátky a popadl požadovanou věc.
„Hele“ ukázal Krysovi. Ten si nedůvěřivě prohlížel sošku, vyřezanou nejspíš z meta-svijí kosti. Nejspíš měla představovat nějakého boha, ale až neskutečně se podobala Krysovi…           

HANZ