:::::::::::::::::::: Motolské kasárny 2005 aneb zahájení nové sezóny ::::::::::::::::::::

Sraz na tu akci byl stanoven na 9:00 v sobotu 12.2. na Andělu. Podle toho co jsem se doslechl, někteří (Joker) dorazili již o půl hodiny dříve. Nevědomky jsem šel příkladem a dorazil přímo na místo konání akce o necelé 3 hodiny později. V Motole jsem vystoupil už na dohled průzkumníků Hanze a Jokera. V té chvíli mě trochu zamrazilo, protože měli oba kanady od bláta ! Hanz mi taky okamžitě vysvětlil proč vrhá nenávistné pohledy na ledem pokrytou pěšinu, vedoucí kamsi do lesů....

K místu, kde už čekali ostatní - staré rozpadlé budově - naše trojice dorazila o 15 minut bruslení později. Přítomni byli všichni členové aliančního týmy SAS, jedna záhadná slečna ve švýcarech a většina týmu ASPraha – Já, Hanz, Hagenn, Johny a Joker. Ježek fyzicky přítomen nebyl, zřejmě ho odradil sinější vítr a občasné přeháňky a zůstal v hospodě, možná měl i obavy z nového Johnyho „Flashe“.
Po půlhodině dohadování se rozjela akce, při které měl tým ASP kamsi odejít a SAS je měli napadnout a zničit. Hanz poznamenal, že pokud budou budou Sasíci takhle pohromadě, unudíme se na bráněné pozici k smrti, načež navrhl vyrazit do protiútoku. Nápad se ujal a tak jsme se po 150 metrech otočili k cestě zpátky. Naneštěstí zrovna ve chvíli kdy jsme už byli na dostřel a naprosto nekrytí někdo vykoukl ze dveří... Po pár vteřinách už z oken létaly kuličky, v tom okamžiku jsme tři zvedli ruce a odcházeli. Zůstal pouze Joker, který v pohodě opřel G3 o zeď a vytáhl SA61, po prvním výstřelu ho trochu míň v pohodě odložil nefunčního na zem a vytáhl Colt1911 jenom proto aby ho po dvou krocích vrátil zpátky a přidal se k nám na mrtvolišti. Obránci přišli pouze o Hagenna, který dostal z metru kalašnikovem do brady a ještě 10 minut pak otíral nateklý krvavý flek do kapesníku.

Následovala další půl hodina dohadování, po které došlo opět k rozdělení na týmy a odchod na bráněnou pozici. I když s útočníky zůstal Hanz, nás obránce nenapadlo, že útok nepřijde po 10 ale po 5 minutách. V obklíčení se potom výrazněji uplatnil Johny, který nepřítele ostřeloval Římskou svící, kterou jsem mu velkoryse daroval. Po minutě statečné obrany nás kdosi vykropil...

Johnymu to přišlo zřejmě k chuti, vzrušený ze zážitku s římskou svící začal zapalovat svůj Flash na krtině, která po jeho hlášce „v pohodě, na dva metry je to už bezpečný, koukejte na to“ zmizela v mělkém kráteru. Následovala další poměrně nevýrazná akce při které jsem se pohyboval většinou osamoceně, nevěděl jsem kvůli nevyspání pořádně ani co se děje a po jednom fragu jsem to poměrně ostudně koupil.

Při závěrečné hře, která tradičně následovala po půlhodinovém dohadování vyrazila Rada Starších - Hagenn, Hanz a Já – na obranu dalšího z kopců. Hanz ještě nachystal na střed kopce nalezený tenisák, s tím, že ho vrhne jako granát kvůli zasrašení a odebral se na svoji stranu kopečku. Já se jen tak tak stihl přesunout jinam protože na mou pozici se cosi vysralo a nebudu v tom přece šlapat. K mojí pozici se proplížil jeden z SAS a zkoušel na kopec přes silný nárazový vítr házet ty mrňavý petardičky. Následovně mi vběhl přímo před hlaveň a dostal tříranou dávku do ramene. Na druhé straně kopce zatím Hagenn obíhal kolem, krytý Hanzem, kterému se očividně zase moc běhat nechtělo. Tak jako tak odpravili všechny zbývající účastníky až zůstal pouze Johny a Joker. Johnymu jsem věnoval dávku načež následovalo něco co se dá nazvat pouze „hon“. Dvě AEG a plynové USPčko nahánělo Jokera s manuální G3. Za výkřiků jako „Je můj“ a „Ježku krop!“ ho nakonec Hagenn odpravil. A tak ani tenisáku nebylo třeba.

Následovala již toužebně očekávaná schůze u Žíznivého Jelena, která byla tentokrát, krátká a hodně ospalá. Ale to už sem nepatří. O tom kdo vysomroval kolik piv a co za ně nasliboval by se dal napsat celý článek...

Al-Adam