:::::::::::::::::::: OPERATION SNOWY MADNESS aneb "HRK - HRK - PLC!" ::::::::::::::::::::

And do I dream again

For now I find

The Phantom of the opera is there

Inside my mind...

Za rytmu Nightwišů jsem se vynořil z autobusu na Skalce a začal se rozhlížet po lidech v maskáčích.

And though you turn from me

To glance behind

The Phantom of the opera is there

Inside your mind..

Něco se začalo vynořovat z metra. Á, tyhle maskáčovce neznám, pozvánka na netu přece nějak fungovala. Zběžně jsem je pozdravil, a posadil na autobusouvou zastávku. Pořád sněžilo a vítr mi hnal vločky za límec když jsem vcházel do vestibulu metra na místo, kde by měli čekat ostatní. Hodil jsem držku na schodech, akorát když jsem zahlédl Heywooda jak vláčí nahoru z nástupiště další manuálisty. Odeslal jsem je napřed ke komplexu, počkal na Máru a Johnyho, kteří tentokráte dorazili pozdě a ve 12:45 jsme již všici spokojeně stáli v prvním baráku a rozebírali scénář.
Hrálo se, oproti původní verze scénáře o Kytááru a Basu. Jelikož jsem se už vláčel z domova s Katáárou a tahat do zimy i oltář se mi nechtělo, naším druhým cílem se stala lakrosová pálka, kterou jsem měl sebou na vrhání granátů a sněhu. Věděl sem, že si mám vzít dvě...

Oficiálně akce začala ve 13:15. Komando Júde 1 složené ze mně jako hrotmana, dále z árijských bratrů a Máry vtrhlo do prvního baráku a započalo ho čistit. Do každých dveří rychlostí puberťáka po 15cti pivech vlétly hlavně Mp5A3, Beretty, brokovnice a Šmejsra. Celé přízemí ale bylo prázdné tak jsme se vydali do baráku druhého.
Po hrdinském přeběhu, kdy každý aspoň jednou uklouzl za účelem hluboké orby závějí jsme vstoupili do dalšího přízemí, ale místo nepřátelské palby nás přivítaly jen stropem tiše padající sněhové vločky. Na druhé straně jsme pak po zběžném prohledání baráku narazili na přežívající zbytek našeho komanda Júde 2. To pod Heywoodovým velením zaútočilo na třetí barák a se značnými ztrátami bylo odraženo.
Začlenili jsme tedy zbytky Júde 2 do svých řad a vyrazili, kryti náspem, vedeni mojí hrotmanskou maličkostí, ke třetímu baráku. Jakmile jsme pár minut později od východu vstoupili do budovy, přivítal nás poplašný křik a sprška kulí. Náš počet ale umožňoval nepřátelům buď chcípnout nebo se stáhnout a to se jim povedlo tak půl napůl.
Rozdělení na dvě skupinky jsme pokračovali v čištění, kde je zbytek nepřátel nám vcelku nevadilo. Jak jsem si říkal i já, hlavně když bude drama, a labužnicky jsem hodil granát za nejbližší roh, kde pochopitelně zrovna nikdo nebyl...

Přes několik menších přestřelek se pak hra přenesla skrze husté sněžení okolo výkopu až znovu do prvního baráku, a to do jeho prvního patra. I když ve scénáři bylo jasně napsáno o zákazu tam lézt. Takovému Johnymu to nevadilo, hodil z ochozu granát neuvěřitelně zábavně sniperovi pod prdel a uchechtával ještě při cestě z akce. Nevadilo to ani mě (čekal jsem, že se akce zvrtne) do doby, kdy jsem se sám ocitl na schodech u šachty obklopený nepřáteli, na které jsem zrovna moc nemohl. Říkal jsem si, že to je totéž jako ve slavné pařbě „zastřel si svého cikána“, vždycky se z okna vystrčila hlaveň a kule zasvištěla. MP5 jsem štědře půjčil Johnymu a čezeta dostávala zabrat.
V té chvíli se ozvalo zasvištění a praskot dřeva. Fascinovaně jsem sledoval nalomený okenní rám. Klučinu, který na něj taky nevěřícně koukal jsem bez váhání střelil a sledoval jak ostatní utíkají. Usmál jsem se.
Vykoukl jsem směrem, ze kterého výstřel přišel a zamával na Chuje Armstronga, který dnes očividně taky vyhrabal manuál a vydal se na akci.
Jeho zbraní byl Walter P38-A2 (jako Armstrong model 2, verze s podvěsným granátometem) a Chuj, který měl dnes navíc na kukle šedivý klobouk, s ním vypadal jako chodící ztělesnění gestapa.
Vyšel jsem zpátky na chodbu ke katakombám a počkal na Chuje, než vyšel do schodů. To už se na místo dostal Johny s Martym a Flyem. „To ani Chuje nepozdravíte?“ zeptal jsem se. „On tady je?“ Otočil jsem se, abych zjistil, že Chuj už není tam kde předtím stál ale po anglicku se vytratil. Jen ve sněhu zůstalo pár stop po težkých kanadách... Johny to komentoval slovy „To je celej Chuj“ a předpověděl, že ho dnes určitě ještě uvidíme.

Boje se v poslední hodině odehrávaly víceméně pořád stejně. Někde se bojovalo - jedna skupina tam vystřílela druhou – než zajistila prostor, vystřílená skupina byla zpátky z mrtvoliště a co čert nechtěl, celé to jelo znova. ( Jen v přestávkách Mára stačil zlomit u svojí zbraně hlaveň... )
Kule nešly pro husté sněžení prakticky zahlédnout, navíc se už šeřilo a tak poslední půlhodinu už nikoho původní scénář nezajímal. Chuj si nasbíral  pár fragů, vydal se otevřít hospodu a přišla Nela. Ta hlavně Martymu dodala opět chuť bojovat, a tak jsme ho pak už do konce akce neviděli.

Akce nakonec skončila v 16:00 polovičním výtěztvím pro obě strany - lakrosku, neboli Basu jsme nenašli a protivníci měli důvod se radovat. Jen krátce, pak začala koulovačka po Márovsku s Flyovou omáčkou, právě za pomoci už tolikrát zmíněné lakrosky.

Cestou na metro jsme vyvolávali takové pozdvižení, až se z toho vyboural autobus příměstské linky. Dobře mu tak, šofér nás předtím na Kutnohorské odmítl nabrat a Ježkova zloba je nemilosrdná...

Today I killed, he was just a boy

Eight before him, I knew them all

In the fields a dying oath:

I´d kill them all to save my own.

AL-ADAM

::::::::::::::::::::::::::::::::: Operace Snowy Madness :::::::::::::::::::::::::::::::::

očima Neuromancera
aneb
zima, silikon a Johny.

Na akci SM jsem se těšil dlouho dopředu, neb to měla být operace pod vedením týmu ASP, což již samo o sobě minimálně znamená dost srandy.
Na manuální akci jsem se vypravil již v 9 ráno, ačkoliv akce sama měla začínat až ve 13:00, ale musel jsem vrátit sešity, jejichž opisováním jsem trávil prázdniny, abych na vytouženou akci mohl vůbec jít, a taky jsem měl domluvené rande. Tak jsem vrátil sešity, sedl na metro, a už si to upaloval na Štěrboholy, kde se měla akce konat.Po prohledání budov jsem s politováním zjistil, že se má drahá polovička na dopolední schůzku nedostavila, a v MPTrosce se mi vybila baterka. No to nám ten den pěkně začíná...

Po dvou hodinách mrznutí jsem ve vedlejší budově zahlédl známou bundu a pouzdro na pušku starého známého Deepa, který se z Hóčo Póčo ještě s několika našimi Počernickými bratry na akci dostavil. Tak sem sebral věci a šel k nim, kde mě uvítal výbor Čechů a Britů na straně jedné, a s kamarády z ASP na straně druhé. Po uvítací ceremonii sem se pustili do zahřívací akce, protože Johny a AL-Adam měli dorazit později. Tak jsme se rozešli s tím, že za 5 minut začneme. Když jsme dorazili do výchozího bodu, zazvonil mi telefon s tím, že Adam a Johny už dorazili, a že tedy začneme podle plánu. Po seznámení se s pravidly a rozdělení do týmů, jsem se rozešel do vedlejší budovy schovat lakrosku, z čehož jsem byl na konci akce ve velice dobré náladě, neboť Ježkisti ji v daném limitu nenašli, protože jsem jí schoval příliš důkladně. Důkladně? Dyť byla vidět dobře, nemůžu za to že si jí nevšimli! :D Kytáru, o kterou se taky hrálo, jsem schoval pod schodiště v další budově, což jsem asi neměl dělat, neboť HildeSnake ji tam našel s tím, že si tam jako půjde sednout a bude si kempit, čímžto na ní narazil, což mi později okomentoval tím, že jsem musel vědět že tam bude, a dal mu jí tam naschvál. Parchant jízlivej...

Objekty byly schovány, a mohlo se začít hrát. Chvíli jsme byli ve třetí budouvě, a čekali, s čím přijdou Ježkisti. Ti přišli, parta vedená Heywoodem nás obcházela aby nám vpadla do boku, a parta vedená Martym šla do budovy s lakroskou. To se mi moc nelíbilo, tak jsem si vzal dva lidi s sebou, a šel budovu bránit. Bohužel, odhodláni jít se mnou byli jen dva prcci s čongylongy zbraněma, což mi na náladě moc nepřidalo, ale pořád to bylo lepší než nic. Po přesunu jsme zjistili, že Martyho skupina k mému ulehčení ještě nedorazila, tak jsme vyšli ven, kde jsme je zahlédli. Na tento okamžik nezapomenu, neboť jeden z mých „vojáků“ sebral vysílačku a začal do ní hučet:
„Kontakt u východní budovy s tříčlennou skupinou 9 minut po začátku.“
No já nevěděl, jestli se mám smát nebo toho asi dvanáctiletýho militantního prcka začít škrtit... Odolal jsem touze na nehlučnou vraždu, a začal po Martyho skupině střílet. Protože jsme nebyli v moc dobrém postavení, rozhodl jsem pro ústup do lakrosové budovy, odkud nás Marty se svou skupinou brzy vyhnal.
Po návratu do třetí budovy jsem byl po krátké přestřelce s Vinařem vyoutován ze hry, ale po vzájemné domluvě Vinař též opustil bitevní pole. Šli jsme tedy na mrtvoliště, kde jsme se po chvíli setkali s Johnym a Heywoodem, kterého taky sejmuli, protože jeho tuněná snajpa střílela, k pobavení nás všech krom Heywyho, asi tak 20 metrů, z čehož 15 posledních metrů se kulička ploužila po zemi. Tak se puška rozebrala a opětovně složila, a Heywood poprosil Vinaře, jestli mu nenabije. Prvních 10 kuliček dopadlo jako předešlých několik, tedy 5 metrů vzduchem a dále po zemi, načež se puška opětovně rozebrala. Tak ještě jednou. Heywood: „Naláduješ mi?“ Vinař: „Na, naláduj si sám,“ a podal Heywoodovi 5 kulí,  ze kterých asi dvě upadly, a Vinař to okomentoval slovy: „Upadla ti moje kulička, dlužíš mi 0,0005 koruny.“ No, dopadlo to tak, že jsme pušku nerozchodili jak by měla, protože Heywymu jaksi zatuhl silikonový hop, takže nic, tak jsme alespoň počítali z hlavy, kolik stojí kulička 6mm BB.  Po uplynutí 15 minut mrtvolného času se šlo zpět do akce. Opět spousta přestřelek, nemá cenu je zde popisovat, až na zážitek, kdy jsme vystříleli Heywooda a Vinaře z jejich úkrytu, na který jsem nastoupil já, Deep a, uh, sakra, jak se ten typan co mi pučil snajpu menoval? Joo, Fred. No, tak jsme to zakempili, a po chvíli na nás naběhla skupina ve složení Marty, Adam, Mara a možná ještě někdo, kteří se nás snažili vystřílet, což se jim povedlo v případě Freda a Deepa, já byl ve výhodné postavení, takže na mě nemohli. Následovala debata:

Marty: „Pojďte, dem si pro něj, stejně mu došli kule.“
Já: „Neboj se, nedošli.“
Marty: „Tak proč nestřílíš?“
Já: „Nebudu plejtvat ne? Já si počkám na jistotu“
Marty k ostatním: „Blufuje, nic nemá!“
Já: „Tak se pojď přesvědčit!“
Po chvíli Marty odešel s konstatováním, že to nemá cenu. Pointa je v tom, že jsem měl v zásobníku poslední kuličku... Takže Marty, jestli to čteš, tak se nenaštvi. ;-)

Po dalším respawnu jsem se již se svým USP vydal pro další frag, který jsem nedostal, neboť mě dostal Johny způsobem, díky kterému mám od té doby odpor k jeho zálibě v pyrotechnice. Sběhelo se to asi tak, že jsem viděl partu našich, jak venku postávaj, evidentně mrtvi. Tak jsem vykouknul na ochoz, jestli někoho neuvidím. Nic. Tak jsem se vyklonil trošku víc, a ... Sakra! Dyť já čumim do hlavně MP40 v rukách Johnyho, který tam klečel. Svisssss, jak mi kulička těsně prolétla kolem výstroje. Nastal zběsilý úprk za nebližší roh, kde jsem chvilku čekal na Johnyho, který se tam neukázal. Tak jsem vylezl se podívat na ochoz, kde již nebyl. Ok, tak chodba. Hele, Johny si jde bezstarostně. Puf! Netrefil jsem. Johny na mě překvapeně podíval, a skočil za roh. Ok, tak malá přestřelka, kde se nikdo netrefil. Pak jsem vykoukl zpoza svého rohu, a dveřmi a dírou ve zdi jsem viděl kus Johnyho. Ok, tak jsem namířil a, no hej, von si mě všim a uhnul! No sáákra, to sem podělal. Moment, co to bylo za jiskry, co kolem mě proletěli do toho rohu naproti?!? Tedy, doposud se mi nikdy nepovedlo překonat 7 metrů dvěma skoky během jedné vteřiny a s ukama na uších, abych nepřišel o hlavu. BUM!!! No, stejně mi píská v uších... Johny, tak za tohle tě zabiju! řekl jsem si pro sebe a vydal se zpět chodbou, dávaje si pozor na další jiskrné překvapení. Když jsem chtěl vykouknout za roh, kuk, Johny mě sejmul. No, tak jsem se po 5 minutách hry vrátil na mrtvoliště a dal si v klídku další cigárko myslev na to, že tohle Johnymu do smrti smrťoucí nezapomenu.

Akce se blížila ke konci, skupina anti-ježkistů byla celá na mrtvolišti, a naši protivníci prohledávali budovu lakrosky, kterou stejně nenašli. My jsme si zatím krátili čas na mrtvolišti tím, že jsme stříleli do jednoho toho odrostlejšího prcka, a pak i na sebe navzájem. No prostě deathmatch ala dementi na mrtvolišti. Pak jsme ještě jednou naběhli do lakrosový budovy, aby jsme si ještě posledních pět minut zastříleli. A hele, ono už je 16:00. Optal jsem se pro jistotu Nely, kolik hodin má ona, a po potvrzení jsem zavolal na Martyho, kerý se mezitím přestřeloval s Honzou, abych mu oznámil, že končíme. Tak jsem pak Mártymu šel ukázat lakrosku, a po zkonstatování, že jsem jí schoval až moc důkladně, jsme se shodli na remíze.
Nu, akce skončila, všichni spokojeni, paráda. Rozešli jsme se tedy do svých občanských domovů a já se těšil na další setkání s ASP,,,

NEUROMANCER